2. DÍL SERIÁLU. Dramatik, disident, symbol sametové revoluce, exprezident... zkrátka Václav Havel. Blíží se 5. říjen, kdy by oslavil 80. narozeniny. Václav Havel je považován za autora prvního českého absurdního dramatu, kterým byla v roce 1963 Zahradní slavnost. Ve svých hrách postihoval hlavně absurditu totalitní moci, vysmíval se byrokratickému jazyku, který nazýval ptydepe. Snažil se odhalit vyprázdněnost systému i mezilidských vztahů. Proto se v jeho hrách často opakují slova, fráze i celé situace.

8:00 28. září 2016 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V období normalizace byl Václav Havel zakázaným autorem, přesto psal dál a hned v několika hrách se objevují postavy, které mají s jeho osudem hodně společného. Jako třeba Vaněk v Audienci. V záznamu ze 70. let hraje Václav Havel v podstatě sám sebe.

Zakřiknutý nesmělý spisovatel, tentokrát se jmenuje Bedřich, se objevuje i ve hře Vernisáž. Na návštěvě u snobských přátel musí čelit jejich nátlaku, aby opustil disent a vyznával stejné konzumní hodnoty jako oni.

Trojici takzvaných „vaňkovských moralit" doplňuje ještě hra Protest z roku 1978.

Zkušenosti z disentu Havel vložil i do hry Largo desolato, ve které hlavní postavu trýzní nejen režim, ale i okolí, které v něm chce vidět jen hrdinu.

Prezidentské období přineslo Václavu Havlovi paradoxně nejdelší pauzu v jeho dramatické tvorbě. Zakončil ji hrou a také filmem Odcházení, který sám režíroval. Pro Odcházení namluvil osobité scénické poznámky a film zakončil v typicky havlovském stylu:

„Děkuji vám, že jste si vypnuli své mobilní telefony. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Zapněte si telefony.“

Jan Herget Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít