Vladimir Vysockij, ruský bard a herec, by se dožil 75 let
Ruský buřič, písničkář a herec Vladimir Vysockij by se dnes dožil 75 let. Proslul nejen napůl zakázanými písněmi, ale také vynikajícími dramatickými rolemi v Divadle na Tagance nebo ve filmu.
Hlas na samé hranici nervového kolapsu, srdce až nad někde hrdlem a tlapy, které by stejně držely krumpáč i sedmistrunnou kytaru. Tak má v paměti Vladimira Semjonoviče Vysockého většina z těch, kteří se k jeho písním neustále vracejí.
Pod vedením režiséra Jurije Ljubimova vytvořil Vladimír Vysockij postavu Hamleta, kterou musí povinně vidět každý adept herectví od Los Angeles po Vladivostok. Obyčejní Rusové si ho cenili hlavně za písničky o schizofrenním životě v sovětské realitě, za balady o lásce a nesnesitelné tíze bytí.
Příspěvek o Vladimíru Vysockém s ukázkami jeho písní natočil redaktor Martin Dorazín.
Ta se mu také stala osudnou. Milovník žen, aut a vodky zemřel ve 42 letech.
Mladý Vysockij trávil hodně času ve Velké kočárnické uličce, kde také žil a o níž později složil popěvek, který v Rusku znají všichni.
Ze stavařiny po roce zběhl přímo do školního studia slavného MCHATu a brzy začal hrát na jeho prknech i ve filmu.
Marina Vladi, francouzská herečka a Vysokého třetí žena prohlásila, že Voloďa je ve filmu strašný. Asi měla pravdu, protože největší role vytvořil v Divadle na Tagance.
S Tagankou hostoval Vysocký na předních světivých scénách a často zajížděl také ke svému kamarádovi polskému herci Danielovi Olbrychskému.
„Stejně jako já se bál letadel, neměl je rád, a tak jezdil vlakem nebo autem. To se u mě vždycky zastavil – ať už ve Varšavě nebo v Paříži,“ vzpomíná Olbrychski.
Výjezdy do Paříže byly vyjednané u Brežněva
Tam žila Marina Vladi, která se kvůli Voloďovi upsala ďáblu – vstoupila do Francouzské komunistické strany, aby ji její manžel mohl navštěvovat v Paříži. Generální tajemník strany Georges Marchais to osobně dojednal s Leonidem Brežněvem. A Voloďa pak na začátku sedmdesátých let poprvé vyjel ze země. Byly kolem toho hotové manévry.
Daniel Olbrychski byl asi jediným člověkem, který si s Vysockým nikdy nepřipil. Ačkoli byli přátelé několik desítek let.
„O jeho alkoholismu jsem nevěděl, protože mě klamal. Říkal, že už toho nechal. Věřil jsem tomu hodně let. Zřejmě jsem byl jediným jeho kamarádem, který ho nikdy neviděl opilého ani pijícího, tedy se skleničkou v ruce,“ říká Olbrychski.
„Naivně jsem si myslel, že už nepije. On ale pořád pil, a to hodně. Jak do toho spadl, trvalo to několik týdnů,“ vzpomíná Olbrychski v útulné varšavské kavárně, a najednou mu není do řeči.
Posledním představením byl Hamlet v Polsku
„Až po jeho smrti jsem se dozvěděl, že na konci života potlačoval ty strašné kocoviny nějakými narkotiky. Kombinace vodky a drog ho musela zabít,“ poznamenává Olbrychski.
Vysockij jel v té době jet do Varšavy hrát Hamleta. A bylo to jeho poslední představení.
„Marina ho nechtěla pustit do Varšavy, protože byl po jedné ze svých eskapád na detoxikaci v léčebně. Představení mělo být odvoláno. Zavolal jsem Marině a prosil ji, aby ho pustila, že to přece nemůže Polákům udělat,“ popisuje Olbrychski.
„Uprosil jsem ji, slíbil jsem jí, že za něj přebírám veškerou odpovědnost. Vysockij přijel a po představení jsem ho vyprovodil na cestu do Paříže. Za pár týdnů nato zemřel,“ dodává Olbrychski.
