Carlos: televizní tlouštík po liposukci

Otec, zavilý leninista, mu dal do vínku jméno Iljič a tím předurčil jeho životní pouť. Celým jménem Iljič Ramíréz Sanchéz, ale lépe známý jako Carlos, či Carlos Šakal. Obávaný venezuelský terorista, který v 70. a 80. letech prodával bolševickou revoluci především v žoldu LFOP.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z filmu Carlos | Foto: Press kit

Vedle mnoha drobnějších teroristických útoků proslul jako mozek překvapivého přepadu sídla OPEC v roce 1975. A zatímco dnes Carlos tráví zaslouženou revolucionářskou penzi ve vězení Clairvaux, ve francouzsko-německé koprodukci vznikla trojdílná televizní minisérie, která mapuje zhruba dvacet let jeho aktivní kariéry.

Film je cca o hodinu zkráceným sestřihem seriálu, což se na něm podepisuje v míře dosti neblahé. Navzdory sestříhání má stále bezmála tři hodiny a vinou vynechávek i diskutabilní spád a poněkud chabou narativní logiku. Carlos tak místy působí jako jakýsi pracovní výběr seriálových scén, které jsou odděleny násilnými zatmívačkami. Zatímco pasáž od Carlosova náboru do LFOP až do zmíněného přepadení sídla OPEC působí konzistentně a chytlavě, následné peripetie teroristova života mají spíše podobu úsečných fragmentů, v nichž se s železnou pravidelností střídají jak různé postavy tak lokace Blízkého východu.

Z filmu Carlos | Foto: Press kit

Carlosovi citelně chybí jednotící dějová linka. Jako pestrá profesionální biografie teroristy, rozdělená do tří seriálových částí, funguje materiál nepochybně bezvadně, ale jako olbřímí filmový příběh se Carlos drolí do podružností, občas ztrácí nit a ke konci bohužel i smysl. Nejčastějším záběrem jsou totiž odlétající a přistávající letadla, následovaná panorámaty z Jemenu, Sýrie, Súdánu a dalších zemí. Nepomůže ani škudlivá televizní výprava, která působí až příliš kulisovým a neživotným dojmem na to, aby těžkopádný film alespoň trochu rozpohybovala.

Těžko se lze vyhnout srovnání s podobně zaměřeným Baader Meinhof Komplexem. Je to srovnání kruté, ale spravedlivé. Carlos se totiž s podobnou obezřetností vyhýbá zkoumání motivace postav a lpí na dokumentárním zachycení jejich činů a dobového milieu. Oproti syrové a intenzivní atmosféře Edelova precizně postaveného filmu však nabízí pouze televizní standard a především výtečného Édgara Ramíreze v hlavní roli. I on je ale soustředěný na fyzickou stránku své postavy (až sadistická práce s měnícím se tělem je úžasná), zatímco psychika zůstává nápadně stranou.

Jako seriál mapující určitý výsek evropských a blízkovýchodních dějin musí Carlos fungovat výtečně. Je plný zajímavých informacích, které dokáže v mezích možností působivě ztvárňovat. Jako film ovšem svůj boj musí nutně prohrát. Televizní tlouštík není pro štíhlé a obratné konkurenty vážným soupeřem, a to ani navzdory radikální liposukci.

Z filmu Carlos | Foto: Press kit

Hodnocení: 65%

Carlos (Carlos, Francie / Německo 2010, uvedeno v rámci 13. Festivalu francouzského filmu)

Vít Schmarc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme