Digitalizace filmů na Slovensku probíhá ke spokojenosti tvůrců. I díky jejich dohledu

Zatímco v Česku se vede spor mezi filmaři a Národním filmovým archivem kvůli digitalizaci filmů, u sousedů na Slovensku jsou všichni s uchováváním uměleckých děl pro příští generace spokojení. Slovenský filmový ústav má vlastní špičkové digitalizační pracoviště a u rekonstrukce filmů asistují i jejich tvůrci.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Filmový pás | Foto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

Z reproduktorů v dokonale akusticky vybavené místnosti zní filmový týdeník z roku 1980. Mistr zvuku může pomocí počítače vyčistit starý záznam na pásu a převést ho do digitální podoby.

Nacházíme se v podzemí bratislavského kina Lumiére. Toto speciální digitalizační pracoviště Státního filmového ústavu vypadá jako nějaké centrum zpravodajské služby – všude jsou počítače, servery, úložiště dat – tady se však minulost přepisuje pro budoucí generace.

Přehrát

00:00 / 00:00

O digitalizaci filmů na Slovensku natáčel tamní zpravodaj ČRo Petr Vavrouška

Slovenští odborníci už tady zpracovali tisíc různých děl. Celkem devět set kilometrů filmového materiálu. Více než čtyři desítky filmů na původních celuloidových pásech vyčistili a poté převedli do digitální podoby.

„Od začátku jsme v úzkém kontaktu s tvůrci, především s kameramany,“ říká ředitel Slovenského filmového ústavu Peter Dubecký.

„To znamená, že to děláme opravdu v úzké součinnosti s kameramany, kteří jsou za tu obrazovou, výtvarnou složku v zásadě zodpovědní,“ dodává.

To, že jsou u restaurování desítky let starého filmu jeho tvůrci, je klíčové. Potvrzuje to i režisér Martin Šulík, držitel několika Českých lvů. Špatné zacházení by podle něj mohlo vést k tomu, že vznikne obrazově úplně jiné dílo.

„Můžete posunout barevnost, můžete posunout světelnost toho filmu, může vzniknout jiný film,“ podotýká.

Na Slovensku však podle něj mají tvůrci dobré zkušenosti. „Myslím, že ty kopie odpovídají záměru tvůrců, protože si to většinou dělají sami, nebo ti tvůrci, kteří to dělají po nich, to dělají s velkou pietou ke svým kolegům,“ míní Šulík.

Není možné vylepšovat

Rekonstrukce obrazu, zvuku a následná digitalizace filmu se drží přesných pravidel.

„Zásahy do toho audiovizuálního díla musí být jen v mezích toho původního díla. V žádném případě není možné díla vylepšovat, dělat jinou barevnost. Digitalizace se musí snažit maximálně respektovat původní dílo,“ dodává Dubecký.

Filmy složené v digitální podobě z jedniček a nul představují obrovský objem dat. „Pokud se bavíme o celovečeráku, který jsme ukládali v rozlišení 4K, tak jen přepočet a kopírování trvá čtyři dny,“ doplňuje šéf specializovaného pracoviště Peter Czordas.

Vstoupili jsme do místnosti, kde je centrální datové úložiště. Tady se veškerý zpracovaný materiál okamžitě ukládá. A není možné, aby se do toho dostal nějaký hacker nebo systém klekl a ztratila se veškerá data?

„Máme několik stupňů ochrany a myslím si, že je to zabezpečené,“ uklidňuje Peter Czordas.

Zatímco v Česku někteří filmaři protestují proti způsobu, jakým se filmy u nás restaurují a digitalizují, na Slovensku jsou všichni ve vzácné shodě. „Ten způsob a uchopení péče o audiovizuální dědictví na Slovensku jsou, myslím, řešené správně a výsledky to dokazují,“ dodává Dubecký.

Petr Vavrouška Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme