Do kin jde film Příběh kmotra, volně inspirovaný životem kmotra Mrázka
Česká kina ode dneška uvádějí film Petra Nikolaeva Příběh kmotra. Je volně inspirovaný bestsellerem Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek, který zaznamenal některé události českého podsvětí i na politické scéně v době před a po sametové revoluci.
Už když režisér Petr Nikolaev psal scénář, věděl, že chce, aby hlavní roli Kmotra Vedrala hrál Ondřej Vetchý a policistu Cajthamla, který po něm 20 let takzvaně jde, Lukáš Vaculík.
„V momentě, kdy jsem přemýšlel o roli Kmotra, jsem skutečně myslel hned na Ondru. Protože jsem si myslel, že charakterově by to mohl velmi dobře naplnit. Lukáš Vaculík je kamarád, člověk, se kterým jsem strávil nejkrásnější natáčení svého života, protože jsme byli dva roky na Lužnici při natáčení seriálu Proč bychom se netopili,“ říká.
Nikolaev pracoval na scénáři dva roky a novinář Jaroslav Kmenta, jehož trilogie Kmotr Mrázek ho k natočení filmu inspirovala, mohl do psaní dialogů a rozpisu scén zasahovat poměrně málo.
„Daleko víc bych si tam třeba představil politiky, protože i přes ten Petrův argument, že politici nejsou tak zajímaví, bych tam chtěl víc prodat zákulisí,“ tvrdí.
Smyšlené vyprávění kmotra je hlavně příběhem člověka, který se z obyčejného veksláka prodávající kradené zboží proměnil v šedou eminenci české politické scény. Děj se odehrává v letech 1987 až 2006.
„Jak se říká módním slovem, je to vytuněné. Byl bych nespravedlivý, kdybych tvrdil, že to je autentický příběh Františka Mrázka,“ podotýká režisér.
Nikolaev, který má na svém kontě snímky Báječná léta pod psa či Lidice, se rozhodl natočit Příběh kmotra i kvůli jedné dobové zprávě z médií. Psalo se v ní o tom, že podnikatel Mrázek nechal údajně z fondu Židovské obce uvolnit několik hřbitovů, aby mohl výhodně získat náhrobní kameny.
„Náhrobky byly ze švédské žuly. Byly převezeny do kamenictví a rozřezány na dlažební kámen. Pro mě jako pro filmaře ta představa byla velmi silná. Že někdo vezme náhrobní kameny a udělá z nich dlažbu, po které my v Praze pravděpodobně dodnes chodíme. To mě úplně fascinovalo, takové rouhání,“ uzavírá.
