Do kin vstupuje Největší přání. Olga Špátová navazuje na otcovy dokumenty

Dokumentaristka Olga Špátová hledala – stejně jako před lety její otec Jan Špáta – odpověď na otázku, jaké mají lidé největší přání. To, co jí řekli a co to o dnešních mladých Češích vypovídá, zachytila ve svém nejnovějším filmu, který dnes vstupuje do českých kin.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hostem Radiožurnálu byla dokumentaristka Olga Špátová | Foto: Matěj Pálka

To, jaká jsou největší přání mladých lidí, zajímalo dokumentaristu Jana Špátu dokonce dvakrát. Tématu se věnoval v šedesátých a na sklonku osmdesátých let. Jeho dcera Olga na něj volně navazuje.

„Tématem mladého člověka bude láska, to je vlastně všudypřítomné, touha po svobodě, to bylo vždycky a vždycky bude, a pak právě hledání svého místa. Věděla jsem, že to jsou tři témata, okolo kterých budou ty příběhy stále rotovat,“ popisuje Špátová.

Přehrát

00:00 / 00:00

S Olgou Špátovou mluvila o Největším přání redaktorka Eva Rajlichová

Na filmovém plátně svá největší přání odhaluje zhruba stovka mladých lidí, paradoxně nejzajímavěji vyznívají nikoli celebrity typu dirigenta Jakuba Hrůši nebo zpěvačky Anety Langerové, ale přání těch docela obyčejných - vězenkyní, kominice nebo odhodlaného aktivisty, který zachránil před zničením nádraží v Ústí nad Orlicí.

„Musím říct, že ten film mě nesmírně dojal a donutil mě se zamyslet se nad tím, co kdo říkáme a co si myslíme. A jestli to myslíme opravdu vážně,“ říká další z portrétovaných, nevidomá klavíristka Ráchel Skleničková a s úsměvem dodává:

„Trošku mě mrzí, že Olga vystřihla moje největší přání. Ona ho tam nedala. Mluvila jsem o tom, že mým posláním je tou hudbou, kterou dělám ráda, rozdávat radost a pokoj.“

Špátová: Jsme zmatení, protože můžeme všechno

Olga Špátová se pokusila prostřednictvím jednoduché otázky zjistit, jací jsou vlastně mladí lidé, kteří vyrostli už po roce 1989.

„Ta svoboda je ta nejtěžší disciplína, kterou my musíme zvládat. Takže já si myslím, že si my velmi uvědomujeme tu vzácnost, ty možnosti, co máme. Ale zároveň jsme velmi zmatení. Často nevíme, jakým směrem vyrazit, protože můžeme všechno. Můžeme říkat, co si myslíme, můžeme cestovat, kam chceme, chodit, s kým chceme, brát si, koho chceme,“ zamýšlí se.

Osmdesátiminutový snímek doprovází hudba skladatele Aleše Březiny. Ještě před uvedením do českých kin byl vybrán do soutěže 28. ročníku mezinárodního filmového festivalu ve Varšavě. Kupodivu největší přání Olgy Špátové je ale docela nefilmové:

„Umět si udržet domov a dát ho svým blízkým. A stejně tak svoje blízké nikdy nezradit,“ přeje si.

Eva Rajlichová, kko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme