Habermannův mlýn klape svou stereotypní píseň odsunu

Každý pokus tuzemského tvůrce vyrovnat se v uměleckém díle s historicky kontroverzní, obtížnou látkou, by měl být vítán s otevřenou náručí. Na druhou stranu, o to větší může být rozčarování z toho, že autor svým ambicím nebyl schopen dostát.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z fimu Habermannův mlýn

Z fimu Habermannův mlýn | Foto: Bontonfilm

To je bohužel i případ nového snímku Juraje Herze Habermannův mlýn, zasazeného z větší části do předválečných sudet a volně inspirovaného osudem skutečného německého průmyslníka Augusta Habermanna.

Přehrát

00:00 / 00:00

Habermannův mlýn klape svou stereotypní píseň odsunu

Potenciálně záslužný film trpí mnoha formálními nedostatky, ale ten největší prohřešek se týká scénáře: dílo, které se mj. pokouší ukázat činy, jichž se Češi dopustili na Němcích při jejich odsunu po druhé světové válce, zkrátka nemůže stát výhradně na stereotypech. Většina hlavních postav odpovídá těm nejzaběhanějším typologickým představám - od slizkého českého kolaboranta až po prototyp ocelového nacistického pohlavára. Herzova tvrzení o tom, že se pokoušel vyhnout klišé, funguje jako nepříliš dobré alibi: vcelku solidně nasnímaný Habermannův mlýn se prohýbá pod nánosem předvídatelností a polopatismů.

Z fimu Habermannův mlýn | Foto: Bontonfilm

Pod úroveň průměru navíc snímek tlačí technické nedostatky. Výrazně tlumené barvy nepůsobí nijak zvlášť autenticky - spíš jako by kopírovaly mdlé tempo a unylou atmosféru díla. Doslovnost použité hudby si nezadá se zbytečnou explicitností replik, jejichž důraz ještě sráží nepovedené postsynchrony. Struktura filmu je poněkud nedomyšlená, mnohé zápletky působí zcela účelově. Herz, který dokázal vždycky vytěžit z minima maximum tady upadá do rutiny: na plátně se odehrává dějinné drama charakterů, my v sedadlech tak nějak uznale zíváme.

Habermannův mlýn potvrzuje jeden protivný fakt: i když má autor k látce velmi osobní vztah (Herz coby ročník 1934 prošel i koncentračním táborem Sachsenhausen) a přistupuje k materii s těmi nejlepšími úmysly (natočit film o tom, že zlo se nemá oplácet zlem" bez patosu), výsledek může být i přesto tristní. Ze sugestivního a třebas i nepříjemného svědectví o problematické kapitole našich dějin zbyl jenom prach v podobě nezáživné výchovné lekce.

Z fimu Habermannův mlýn | Foto: Bontonfilm

Hodnocení: 40%

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme