Hlad po svobodě

Celovečerní hraný debut Hlad jedné z nejvýznamnějších postav současného britského umění, režiséra a videoartisty Stevea McQueena, představuje ambiciózní protiváhu drtivé většiny titulů, které se objevují v české distribuci.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

z filmu: Hlad

z filmu: Hlad | Foto: Artcam

Autorů, kteří náměty svých filmů odvozují z novodobých dějin, bylo vždycky dost, ale jen někteří z nich dokázali přijít s tak výraznou autorskou koncepcí jako právě McQueen. Snímek, zasazený do věznice Maze v severním Irsku, zachycuje svým distancovaným okem období, během něhož se v roce 1981 odhodlali dopadení příznivci Irské republikánské armády k sérii drastických protestů. Jejich vzdor následně vyvrcholil hladovkou, jejímž prostřednictvím chtěli zarputilí irští muži dosáhnout statutu politických vězňů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Hlad po svobodě

Během sledování McQueenova artistního, ztišeně pozorovatelského díla, není těžké pochopit, proč Hlad během loňské sezony nasbíral skoro třicet cen na rozličných světových festivalech: je to právě kombinace dokonalých obrazů a soustředěného akcentu na ty nejodpudivější detaily vězeňského přežívání a důsledky tělesného strádání, která činí z tohoto filmu tak neobyčejnou podívanou. Znamenité výtvarné kompozice, které svým nasvícením evokují vizuální pojetí křesťanských ikon či plátna renesančních malířů, působí o to silněji při vědomí, že pomlácené vzdorovité figury jsou uzamčené v celách, kde se hromadí červy prolezlé jídlo a po stěnách rozetřené fekálie.

z filmu: Hlad | Foto: Artcam

McQueenův úspěch se tu odvíjí především od dobře zvolené a důsledně uplatňované metody. Filmu dominují dlouhé, často statické záběry, které svou délkou i rafinovaným pojetím místy budí dojem audiovizuální instalace - příkladem budiž bezmála dvacetiminutová, výtečně napsaná scéna rozhovoru kněze a hlavního hrdiny, organizátora protestu Bobbyho Sandse, ve vyprázdněné vezeňské hale. Součástí režijní koncepce je i pečlivě budovaná, až přízračná atmosféra a důmyslné členění filmu do tří dějově i kompozičně odlišných segmentů: pomyslná první část chytře pracuje s diváckým očekáváním, ukazuje kruté vězeňské podmínky a válku mezi dozorci a odsouzenými; prostřední kapitola je věnována rozkrytí motivací protagonisty a jeho cestě k osudovému rozhodnutí, zatímco závěrečná část s chladným odstupem a přitom maximálně emotivně ohledává chátrající Sandsovo tělo propadající dobrovolné zkáze.

Režisér Steve McQueen | Foto: Artcam

Ačkoli se film snaží tvářit nezaujatě (ve filmu slyšíme i autentický hlas přesvědčivě argumentující britské premiérky Margaret Thatcherové), režisérovy sympatie jasně leží na straně irských vězňů - ten v nich vidí více mučedníky než teroristy, což je hledisko legitimní, nicméně v historickém kontextu morálně ošidné.

Tématem McQueenova netradičního, úzce zaměřeného snímku však není ani politika či ideologie, jako spíš umělecký záznam boje o lidskou důstojnost. Předmětem zkoumání tu je hlavně myšlenka využití těla coby politické zbraně.

Hlad není interpretací ani důkladnou analýzou krutých dějinných událostí - je to vizuálně ohromující zkušenost, která v člověku vyvolává nepříjemné otázky po hranicích a chápání vlastní svobody a morálky.

Hodnocení: 90%

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme