K Berlinale neodmyslitelně patří i fotografka Erika Rabau

Berlínský filmový festival, jedna ze tří největších přehlídek na světě, stojí na několika nápadných a několika méně viditelných pilířích. Do druhé škatulky bychom zařadili jednu dámu v letech, která svým vzezřením pilíř opravdu nepřipomíná. Erika Rabau vypadá jako věchýtek a nikdo by do ní neřekl, že je oficiální fotografkou Berlinale. Tuhle roli plní už 38 let...

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Berlinale

Berlinale | Foto: Jiří Hošek

Erika Rabau, byť malinká vzrůstem, je přesto ve svých pestrobarevných kreacích a černých kožených kalhotách zcela nepřehlédnutelná. Nechce se věřit, že v často až brutálních strkanicích fotografů o ten nejlepší záběr filmových celebrit nepřijde k újmě.

"Tyhle strkanice bývaly odjakživa. Dokonce mám pocit, že je teď agresivita kolegů menší. Dříve člověk potřeboval pořádně ostré lokty, aby se dostal do první řady. Mně se to vždycky povedlo, i když by mě kolegové bývali nejraději vystřelili na Měsíc," vzpomíná festivalová legenda, která byla za své zásluhy v roce 2004 vyznamenána cenou Berlinale Kamera.

Přehrát

00:00 / 00:00

Eriku Rabau zpovídal na Berlinale zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek

Na slavné přehlídce Eriku všichni znají a drobounká rodačka z polských Sopot smí snad úplně všude. Na překonání propasti mezi fotografy a slavnými hvězdami má jasný recept.

"Vděčím za to svým jazykovým schopnostem. Ovládám šest jazyků - němčinu, španělštinu, angličtinu, francouzštinu, italštinu a portugalštinu. Bohužel neumím žádný slovanský jazyk, což je mi strašlivě líto."

Erika, která v 50. letech začínala s aparátem Leica, se dlouho bránila přechodu na digitální technologii. Před dvěma lety se ale neubránila ani ona.

S legendami stříbrného plátna má nepřeberné množství historek. Zažila soukromou oslavu s Orsonem Wellesem a Charles Aznavour ji pozval na kávu a schwarzwaldský dort.

"Veselou příhodu jsem zažila s Pierrem Richardem, neboli Velkým blondýnem s černou botou. Vystoupil z letadla, zamával tou černou botou a sešel po schůdcích dolů. Jenomže mně akorát došel film."

"Tak jsem za ním zašla a povídám mu francouzsky, jaká tragédie mě potkala. Podíval se na mě a říká: ,Ty chceš, abych vylezl zpátky nahoru?!' Odpověděla jsem: ,Přesně tak,' a on to skutečně udělal," vzpomíná Erika Rabau.

Jiří Hošek, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme