K Berlinale neodmyslitelně patří i fotografka Erika Rabau
Berlínský filmový festival, jedna ze tří největších přehlídek na světě, stojí na několika nápadných a několika méně viditelných pilířích. Do druhé škatulky bychom zařadili jednu dámu v letech, která svým vzezřením pilíř opravdu nepřipomíná. Erika Rabau vypadá jako věchýtek a nikdo by do ní neřekl, že je oficiální fotografkou Berlinale. Tuhle roli plní už 38 let...
Erika Rabau, byť malinká vzrůstem, je přesto ve svých pestrobarevných kreacích a černých kožených kalhotách zcela nepřehlédnutelná. Nechce se věřit, že v často až brutálních strkanicích fotografů o ten nejlepší záběr filmových celebrit nepřijde k újmě.
"Tyhle strkanice bývaly odjakživa. Dokonce mám pocit, že je teď agresivita kolegů menší. Dříve člověk potřeboval pořádně ostré lokty, aby se dostal do první řady. Mně se to vždycky povedlo, i když by mě kolegové bývali nejraději vystřelili na Měsíc," vzpomíná festivalová legenda, která byla za své zásluhy v roce 2004 vyznamenána cenou Berlinale Kamera.
Na slavné přehlídce Eriku všichni znají a drobounká rodačka z polských Sopot smí snad úplně všude. Na překonání propasti mezi fotografy a slavnými hvězdami má jasný recept.
"Vděčím za to svým jazykovým schopnostem. Ovládám šest jazyků - němčinu, španělštinu, angličtinu, francouzštinu, italštinu a portugalštinu. Bohužel neumím žádný slovanský jazyk, což je mi strašlivě líto."
Erika, která v 50. letech začínala s aparátem Leica, se dlouho bránila přechodu na digitální technologii. Před dvěma lety se ale neubránila ani ona.
S legendami stříbrného plátna má nepřeberné množství historek. Zažila soukromou oslavu s Orsonem Wellesem a Charles Aznavour ji pozval na kávu a schwarzwaldský dort.
"Veselou příhodu jsem zažila s Pierrem Richardem, neboli Velkým blondýnem s černou botou. Vystoupil z letadla, zamával tou černou botou a sešel po schůdcích dolů. Jenomže mně akorát došel film."
"Tak jsem za ním zašla a povídám mu francouzsky, jaká tragédie mě potkala. Podíval se na mě a říká: ,Ty chceš, abych vylezl zpátky nahoru?!' Odpověděla jsem: ,Přesně tak,' a on to skutečně udělal," vzpomíná Erika Rabau.