Katčin vzkaz bezmoci
Po filmech Marcela a René to i u nového snímku Katka skoro vypadá, že každý, na koho se zaměří časosběrný fokus dokumentaristky Heleny Třeštíkové, padne až na samé dno života. Nekonečný zápas Katky s tvrdými drogami uzavírá autorčinu volnou trilogii osobních pekel pro nepřipraveného diváka až destruktivním způsobem.
Psal se rok 1996 a Helena Třeštíková původně zamýšlela natočit portrét protidrogové terapeutky, v centru jejího zájmu se však nakonec ocitla jedna z jejích klientek. Ve chvíli, kdy se s ní setkáváme, to vypadá, že 19letá Katka je po 4 letech závislosti připravena na nový "čistý" život, má plány a sny jako každý člověk. Jenže pak přijde střih a my sledujeme Katku, která předčasně utekla z terapeutické komunity, jak si se svým přítelem Láďou užívá prvotní drogová pozitiva. Ti dva zamilovaní se vyhřívají v odpoledním slunci na lavičce a vypadají naprosto šťastně! Ještě s úsměvem z nich padají věty jako: "Ráno vstaneš, člověk se nasnídá, pak se jdou dělat peníze na drogy...," nebo "Člověk musí něco vytrpět, když bere drogy." První epizoda končí odjezdem Katky a Ládi kamsi do lesů na chatu, kde hodlají společně abstinovat.
Střih. Rok 2000. S Láďou to skončilo. Katka je vyhublá na kost, její ruce v důsledku těžké jaterní choroby jsou obludně oteklé. Krádeže v obchodech zastoupila prostituce. Doktorka předpověděla při stejném tempu Katce dva roky života. Možná i to sehraje roli, aby Katka ve svých 25 letech vyměnila heroin za metadonovou léčbu. O rok později uvádí Česká televize její příběh pod titulem V pasti jako součást cyklu Ženy na přelomu tisíciletí.
Střih. Rok 2007. "Asi nějaký těhotenství nebo co...," říká naprosto zubožená Katka mezi půlmetrovou vrstvou odpadků ve squatu a Helena Třeštíková ihned rozpozná, že tento příběh bohužel ještě neskončil. Sebetrýznivě se s kamerou ke Katce vrací. Dokonce ve filmu poruší svoji pozorovatelskou nezúčastněnost a snaží se příběh pozitivně ovlivnit. Těžko jí to však po těch letech dokumentaristické trpělivosti zazlívat. Opět to vypadá, že se Katka vzepře, že mateřský pud by mohl zachránit jí i dítě. Katka začne běhat po lékařích, dojedná si, že ihned po porodu nastoupí do terapeutického komunity pro závislé matky s dětmi. Předtím ale musí být čistá. Vším bahnem, kterým prochází, ji provází přítel Roman. Veškerá jejich vzepření jsou však vyloženými záchvěvy, někdy jen slovy o nadějích, o nichž víte, že stejně rychle z úst vyletí jako zhasnou. Katka porodí poměrně zdravou holčičku, ale na detoxu vydrží 10 dní, Roman jen chvíli. Pro malou Terezku to znamená, že zůstane v kojeneckém ústavu, a pro její matku, že ji navždy ztratí. Katka: "Dá se říct, že jsem jí jako opustila." Roman: "Omlouvám se, že jsem zklamal. Jsem jenom člověk." A táhnou káru dál... Uplynou titulky a na plátně se naposledy zjeví Katčina ztrhaná tvář, která právě zhlédla (či přehlédla) posledních 14 let svého života. "Chtěla bys Terezce něco vzkázat?," ptá se hlas za kamerou...
Třeštíková se ke svým postavám během let sledování přiblíží natolik, že ani nemůže být nezúčastněná. Jednoznačně vstupuje do jejich životů jako pozitivní síla, pomáhá jim, sama do jisté míry ovlivňuje jejich životní příběh, ale tento nebezpečný balanc nad propastí manipulace ustojí jako člověk i dokumentarista.
O svém novém dokumentárním filmu Katka mluvila na Radiožurnálu režisérka Helena Třeštíková.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Aerofilms
Katka časosběrný dokument, ČR, 90 min.
Námět, scénář, režie: Helena Třeštíková, hudba: Tadeáš Věrčák, kamera: Vlastimil Hamerník a další, střih: Jakub Hejna, producent: Kateřina Černá, Pavel Strnad
