Marvelovský komiks Kick-Ass se po dvou letech papírové existence dožil filmové podoby. Její realizace se ujal talentovaný americký režisér Matthew Vaughn a od samého počátku bylo cítit, že se chystá něco výjimečného, nekompromisního a netuctového. Příběh jedné obyčejné puberty, která se od hormonální nerovnováhy přesune do sféry krvavého účtování s mafiány, nabírá na plátně místy až závratné grády a nabízí publiku podvratnou a lahodně pokleslou zábavu s dětsky přímou duší.

Tento článek je více než rok starý.

12:52 10. května 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Dave Lizewski (Aaron Johnson) žije jako tuctový americký puberťák. Krásy mnoho nepobral, svaly mu zrovna nenarostly a pro své okolí (rozumějte dívky) je dokonale neviditelný. Což je také jediná schopnost, která ho kvalifikuje do role superhrdiny. Co se musí stát, aby se internetem odkojená myška změnila v postrach zločinců? Musí ho kousnout infikovaný pavouk, potkat tajemná sekta, prostoupit kosmická síla? Co když stačí jen odvaha ozvat se proti bezpráví a nechat si nakopat zadek? A tak se zrodí Kick-Ass, pošuk v neoprenu, který sice dostává brutální nářez, ale svým zápalem dokáže strhnout davy – k tupému zírání na jeho MySpace profil. Superhrdina je prostě zoufale sám.

Tedy pokud nepočítáme skutečné mistry oboru, jakými jsou Big Daddy (Nicholas Cage) a Hit Girl (Chloe Moretz), otec a dcera mstící se za zkázu rodinné idyly. Ve Vaughnově filmu se potkávají dvě typické komiksové polohy – archetyp puberťáka, z nějž se stane ikona, a neohrožení mstitelé s poněkud mytickými schopnostmi. Kick-Ass se velmi pohodlně zabydlel na soutoku šťavnaté teenagerovské satiry á la Mládí v hajzlu a epických zkazek o maskovaných ochráncích dobra. Plnými doušky pije z obého – pubertální rozdivočelost míchá s emocemi a výpravností velkých komiksových adaptací.

Zejména v akčních scénách se může Kick-Ass hrdě poměřovat se všemi velkoprodukcemi a svou vynalézavostí je dokonce mnohde přerůstá. Brilantně postavené choreografie a hudební dramaturgie umožňují vyniknout promyšlené gradaci, výtvarným vychytávkám a strhující dynamice střihu. Vaughnovo tempo je rychlé, mnohdy zběsilé, přesto režisér vždy nechá divákovi dost prostoru na to, aby si vychutnal rostoucí napětí a jednotlivé narativní finesy. Propíraná brutalita je jen elementem precizně zasazeným do propracované filmové matérie, která rozkoší z pokleslého připomene počiny Quentina Tarantina. V práci s komiksem jako žánrem je Kick-Ass jedinečný – klišovité vyprávění o křivdě spáchané na Big Daddym líčí pomocí animace, jednu z nejemotivnějších bojových scén seká stroboskop na jednotlivé „framy“, výtvarná stylizace prostředí stále připomíná, že tady se nehraje podle realistických not.

Filmu se daří na malém prostoru vybudovat plastické charaktery, nabídnout podmanivý zážitek z obrazu a zvuku, ale zároveň i požitek z vyprávění, překotného a přitom spořádaného. Za superhrdinskou fasádou se skrývá čistá a plamenná óda na odvahu postavit se bezpráví, i když to bude znamenat zuby na chodníku a přeražená žebra. Vaughn setřel šminky a vrátil podstatu superhrdinství k lidské zranitelnosti a ochotě trpět za druhé (podobně jako Nolan v Temném rytíři), aniž však zatížil své hrdiny okovy realismu. Závrať ze svobodné komiksové imaginace i požitkářské surfování mezi žánry dělají z Kick-Ass horkého kandidáta na nejlepší mainstreamový počin letošního roku.

Hodnocení: 85 %

Vít Schmarc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít