Kino Evropský dům: dva roky prázdnin mimo hlavní proud
Rozmanitost je tak trochu geneticky podmíněnou vlastností evropské kultury, tvořené desítkami regionů s rozdílnou tradicí a vlivy. Ať chceme nebo ne, z celého tohoto ohromného bohatství se k nám dostává vždy jen část: výběr, tvořící něco jako aktuální hlavní proud. Ti, kdo chtějí poznat víc, než jen filmy, na nichž se tak shodnou všichni, musejí hledat zpravidla na menších festivalech, které se soustředí na specifické typy filmového zpracování, témata nebo třeba dlouhodobě sledují dění v konkrétních geografických oblastech.
Právě takové snímky se promítají každých 14 dní ve středu - počínaje 17. březnem - během filmových večerů v Evropském domě v Jungmannově ulici 24 v Praze. Jde o akci s permanentně se proměňující dramaturgií, v jejímž rámci dostanou postupně prostor nejrůznější žánry, formáty a autorské přístupy. Každý večer tak nabídne dobrodružnou expedici nejen po současné evropské filmové tvorbě, ale také po pestré škále nejrůznějších festivalů a kulturních institucí.
Akce, která je jedním z nových projektů Zastoupení Evropské komise v ČR a Informační kanceláře Evropského parlamentu, nabízí všechny filmy v originálním znění s anglickými titulky a simultánním tlumočením do češtiny. Večery navíc probíhají pod taktovkou moderátorů a hostů, kteří s publikem o zhlédnutém snímku diskutují.
Projekt Kino Evropský dům poběží ve více než 30 večerech až do konce června 2011 s přestávkou v letních měsících (červenec/srpen 2010). Zatím byl v programu Kina Evropský dům uveden celovečerní rumunský snímek Výtah, blok kraťasů z barcelonského Festivalu nezávislých filmů l'Alternativa, krátké filmy z produkce baskické organizace KIMUAK, slovenský dokumentární film Marko Škopa Osadné a tuzemský snímek Občan Havel.
Asi nejvýraznějším počinem ale bylo uvedení série snímků z Mezinárodního festivalu fantaskních filmů Neuchâtel s názvem Heidi se spustila. Děti tu prodávali své rodiče, sněhuláci vraždili berušky, amatérský kouzelník rozřezával ženy na půl a miniaturní čokoládové vesnice se roztékaly na horkém slunci. Kino Evropský dům tak dokázalo, že Švýcarsko může nabídnout přeci jen mnohem víc než jen … hory a hodinky.
Pokud se dramaturgové Evropského kina takto spustí častěji, a budou ideu kulturní diverzity členských zemí Evropské unie reprezentovat podobnými opusy, bude to jen dobře.
