Krev není voda

Pokojná hladina, kterou zčeří prudce vržený kámen – tak vypadá život Pétura a Asty poté, co obdrží výsledek krevního testu svého syna. To, co se zdálo jako šťastné manželství, se mrknutím oka změní v naprostou poušť. Krevní skupiny prozradí to, co bylo po léta skryto – Pétur není Örnovým otcem. Zatímco těhotná Asta statečně trpí za své provinění, Pétura žene pocit zrady a ponížení do náruče blouznivé lítosti. Co se zpočátku jeví jako pochopitelná reakce na manželčin podraz, se záhy stává tragikomickou krizí středního věku se vším všudy.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z filmu: Zkalená krev

Z filmu: Zkalená krev | Foto: Press kit
Přehrát

00:00 / 00:00

Krev není voda

Komorní drama o neodpustitelném hříchu, marnivé sebelítosti a směšném tápání pojal režisér Árni Ásgeirsson s maximální možnou mírou autenticity. Postavy vyprovází věcná kamera Tuomo Hutriho, která ve vyhrocených momentech sahá k neúprosným detailům. Divák se tak ocitá blízko k postavám, pro jejichž jednání není dostupný žádný interpretační klíč. Ke slovu se tu dostává nepředvídatelnost života, zoufalství zraněných a zrazených, pro něž neexistuje adekvátní narativní schéma – jen volný proud dialogů a všedních výjevů.

V intimitě hrdinů se Ásgeirsson pohybuje velmi přirozeně, vypomáhá si především pitoreskním prostředím Reykjavíku a decentním hudebním doprovodem. Hlavní váhu vyprávění nesou herci, jejichž soustředěné a prožité výkony jsou kvintesencí sdělení. Zkalená krev nemůže ohromit ničím jiným než svou neokázalostí a naprostou koncentrací na detail, všední situaci, gesto, výraz… Lehkou ironií a hořkým humorem připomíná film Rodiče Ragnara Bragasona, jako by se tu opakovaly stejné vzorce nepochopení, odcizení a tragikomické snahy napravit věci neodvratně ztracené a poškozené.

Z filmu Zkalená krev .jpg | Foto: Press kit

Péturova lítost a vztek v sobě mají zárodek chtěného úniku ze sice pohodlného, ale přeci jen omezujícího rodinného života. Jeho „druhá puberta“, motivovaná pocitem křivdy, není jen trucem, ale aktem zlovolné destrukce. Asta reaguje zpočátku pasivně, jako by pokorně přijímala svůj díl viny, nicméně posléze Péturovu hru akceptuje. V nevyslovené válce manželů tak trpí především ti druzí – nic netušící syn a Péturem svedená Anna, která je při svém mládí konfrontována s nezáměrně cynickým konfliktem, z nějž nemůže vyváznout beze šrámů.

Ásgeirssonův snímek funguje ve své obyčejnosti natolik dobře, že si vystačí i bez snahy situaci uměle vyhrotit tragickým patosem. Jeho hlavní síla tkví právě a jen v dokonale odpozorovaných situacích a také v tom, že diváka nutí interpretovat a číst ve tvářích i činech postav. Střízlivost a filmařská uměřenost může pro někoho hraničit s nestravitelností. Je však bez debat, že záměr natočit komorní, uvěřitelné a skrz naskrz všední rodinné drama vyšel Árni Asgeirssonovi téměř dokonale – a to včetně finále, které za zdánlivým happy endem zanechává pachuť nezacelitelné trhliny. Jako by ho psal sám život.

Z filmu Zkalená krev 3.jpg | Foto: Press kit

Hodnocení: 80 %
(Blóđbönd, 2006)

Vít Schmarc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme