Lidé z Dalarny: zastřelte tu kočku!
Exhumujte Antona Pavloviče Čechova, ubytujte ho v malé zapomenuté vsi kdesi v odlehlém koutě Skandinávie, dejte mu k ruce kanystr domácí pálenky, nabitou brokovnici a otravnou kočku. Při troše spekulací napíše cosi, co bude nápadně podobné Lidem z Dalarny - komornímu dramatu o jednom rodinném setkání, které po letech svádí dohromady tři sestry.
Nejmladší Mia žije ve Stockholmu život moderní ženy, workoholičky s vlastní bytem, autem a k nim přináležející osamělostí. Starší Gunilla se rozvedla, což se v Dalarně neodpouští, a smysl hledá v exotických výletech a náruči mladých baťůžkářů. Nejstarší Eivor je vzorem tradiční severské venkovanky, usedlá, obětavá, rodinně oddaná, přitom však pronásledovaná pocity nepochopení.
Oslava sedmdesátin jejich otce vytváří explozivní rámec, v němž se osudy sester znovu protínají a masky se poroučejí k zemi. Každá z postav v sobě zatajuje bolest, trauma, či křivdu a lidová veselice s bujarou folklórní kutálkou a litry kořalky je rozbuškou, která protrhne hráze. Režisérka a scenáristka Maria Blom zvolila pro svůj film velmi spartánské formální balení. Ačkoli titulky mohou sugerovat zdobný dojem dalarnských krojů, samotný film je strohý, nasnímaný konzervativně, přičemž zejména v případě pohybu kamery lze místy mluvit o stereotypu.
Aktéři nenápadného dramatu zpočátku nezávazně konverzují, ale čím pokročilejší je oslava, tím zřetelnější jsou nitky jejich nesouladu a nepochopení. Není to jen trio sester, mezi nimiž probublává dávný konflikt, jsou i jednotliví obyvatelé zdánlivě idylické vesnické komunity, mezi nimiž zuří nevyslovené vády a neshody. Lidé z Dalarny prožívají nepodbízivé a velmi dobře vystavěné čechovovské drama o tom, co nabývá tvaru jen díky zástupným událostem a vrcholí tragikomickým sledem katastrof, v němž se odhalí tváře dosud pečlivě skrývané.
Rovná a zkřehlá dalarnská krajina slouží svou bílou idyličností jako kontrastní plocha, na níž hlasité a fraškovité střety ještě nabývají na bizarnosti. Maria Blom s ní pracuje umně, nijak ji nenadužívá, ale výtečně s ní rámuje zjitřenou atmosféru rodinného dýchánku. Bez zjevného nadržování proti sobě staví typy postav tak odtažité, jak jen může být cílevědomá systémová analytička a zástupkyně tradičního matriarchátu v kroji. Do jisté míry se tu může podbízet paralela s bergmanovskými rodinnými dramaty, ale švédská režisérka zůstává více při povrchu a skutečně tragické tóny něžně tlumí neokázalou formou a smířlivým folkovým doprovodem.
Určujícím dojmem z filmu je tak závěrečné ticho, které se rozhostí nad dalarnskou krajinou jako záruka toho, že lidská komedie je nicotná ve srovnání s majestátním panoramatem severu. I když se v některých pasážích nelze zbavit dojmu, že životodárná míza z filmu uniká skrze unylou formu a nadbytečné dialogy, celkový dojem z Lidí z Dalarny je podoben doušku svěžího a mrazivého švédského vzduchu.
Hodnocení: 75%
Lidé z Dalarny (Masjävlar, Švédsko 2004), uvádí festival Severský filmový podzim