Mámivé a marnivé imaginárium Terry Gilliama
Terryho Gilliama potkalo v kariéře tolik katastrof, že by s nimi mohl vybavit pět svých šťastnějších kolegů. Tou poslední byla bezesporu smrt Heatha Ledgera, který odešel na onen svět uprostřed natáčení Gilliamova filmu Imaginárium dr. Parnasse.
Už už se zdálo, že nadějný projekt bude následovat režisérův větrný mlýn The Man Who Killed Don Quixote, když tu přišel spásný nápad - Ledgerovu roli dokončí hned trojice herců. Johnny Depp, Jude Law a Colin Farell vzdali poklonu mrtvému kolegovi a zároveň umožnili Gilliamovi dotočit jeho film.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
A tak může dr. Parnassus a jeho koňmi tažený podnik kodrcat ulicemi moderního Londýna a přihlížejícím nabízet okouzlující možnost projít se světem fantazie - a volit mezi lepším a horším v nás, mezi vábením dobrotivého Parnasse a jeho věčného ďábelského protivníka pana Nicka. Gilliamův film vychází z faustovského mýtu, na nějž nabaluje archetypální motivy sázek, hádanek a voleb, jež předurčují další osud. Poslední zlomyslný duel svedou hrabivý Nick a dobrácký Parnassus o duši doktorovi krásné dcery Valentiny. Nejistou roli v jejich zápolení má sehrát viselec a svůdný lhář Tony, který se k podivnému procesí nedobrovolně připojí.
Terry Gilliam disponuje fantazií, v níž se rozpínavý chaos snoubí s šíleným řádem asociace. V jeho filmech se přetlačují bouřlivé erupce imaginace s nutností dodržovat alespoň rámcově pravidla tradičního vyprávění. Výsledkem jsou buď soudržné a originální úlety (Brazil, 12 opic), nebo překotné a poněkud rozklížené fantasmagorie (Zloději času, Dobrodružství Barona Prášila). Nový film amerického podivína se řadí spíše do kategorie druhé. Funguje jako pestré kabaretní pásmo nezaměnitelných výtvarných vizí, montypythonovské frašky i satirických políčků soudobému mamonu, falešnému soucitu či neschopnosti snít. Jakmile divák vyzobe všechny sladké vizuální i zvukové bonbónky, zůstává mu v rukou tuctová krabička - zatímco jednotlivé dílky skládanky baví, celkový obraz trpí nesourodostí, přelétavostí a, bohužel, i myšlenkovou obnošeností.
Obraz doktora, který láká diváka do spletitého světa vlastní mysli, je de facto věrným obrazem Terry Gilliama. I on s marnivostí starého muže rozhazuje jedinečné pokroutky pro oko, jen tu a tam pošramocené nižším rozpočtem. I on nabízí fantaskní kaskády svůdných barev a tvarů. Ale opuštění rozmarného světa za zrcadlem s sebou nese patrný pocit nespokojenosti, že za vším tím velkolepým divadélkem podřimuje významový zmatek a chatrná struktura vyprávění.
Imaginárium dr. Parnasse ponejvíce podpírají herecké výkony. Živelná a uličnická gesta Heatha Ledgera výborně přejímají všechny tři jeho verze a každá přidává další charakterový odstín. V roli Nicka exceluje ležérně výstřední Tom Waits, panenka Lily Cole v roli Valentiny je tak trochu holčička a tak trochu šelma a sám velký doktor Parnassus rozdává charisma hlubokým hlasem a divadelní patosem Christophera Plummera. Terry Gilliam vládne nad svým loutkovým divadlem s rozmary pomateného principála, který je tak posedlý detailem, až opomíjí nesourodost celého představení. Nejlepším počinům z jeho dílny se Imaginárium vinou rozklíženosti a přelétavosti jen uctivě blíží. Fanoušky však nepochybně potěší, že pošetilý a rozhazovačný Python Terry je zpět. V dobrém, i ve zlém.
Hodnocení: 70%
