Marcin Wrona: "Zlo je v každém z nás..."

Vítězným snímkem letošního Febiofestu se stal polský film Křtiny, druhý celovečerní projekt režiséra Marcina Wrony. O ocenění rozhodla třiatřicetičlenná občanská porota, jíž formálně předsedala Dagmar Havlová.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Marcin Wrona - režisér vítězného filmu Febiofestu Křtiny | Foto: Febiofest, Vladimír Lacena

Michal, hrdina tohoto filmu, je muž s minulostí zločince, který v současné době žije spořádaným životem jako úspěšný obchodník s rodinou; přijíždí za ním jeho bývalý kamarád z podsvětí Janek, který se stane svědkem toho, jak se bývalí známí chystají Michala zabít.
Rozhovor s režisérem snímku Marcinem Wronou pro vás připravil náš hudební a filmový redaktor Aleš Stuchlý.

Přehrát

00:00 / 00:00

Marcin Wrona: "Zlo je v každém z nás..."

Proč jste se rozhodl podat svůj v podstatě žánrový příběh o nemožnosti vymanit se ze zločineckého prostředí syrovou reportážní formou?
Nechtěl jsem natočit pouhou rekonstrukci kriminálního případu. Scénář byl totiž založen na skutečných událostech, které se odehrály v Polsku zhruba před deseti lety. Ale já nejsem žurnalista, nepracuji pro noviny ani televizi, a proto jsem chtěl udělat něco mnohem univerzálnějšího - jakousi moralitu. Ten scénář mě nezaujal primárně kvůli gangsterskému tématu, ale kvůli něčemu hlubšímu, co se odehrává mezi těmi hlavními postavami. Křtiny jsou v podstatě filmem o lidech, kteří se snaží uniknout zlu a pokouší se začít nový život.

Váš film se odehrává během biblických sedmi dnů, vizuálně se v něm odkazuje k obrazu Albrechta Dürera „Kain vraždí Ábela", a dokonce i závěr dá vzpomenout na zradu v Getsemanské zahradě. Jak podstatná je pro tento snímek náboženská symbolika?
Ano, tyhle motivy jsou velmi důležité. Narodil jsem se v Polsku, vyrostl jsem v křesťansky orientované společnosti, a přestože nejsem nábožensky založený člověk, tohle všechno mám stále někde uvnitř sebe. V současném světě dost chybí jakýkoli spirituální rozměr, ale já se snažím jej ve svých filmech mít. Celá ta situace v mém snímku je něco jako rituál, který se odehrává mezi dvěma muži, z nichž jeden žádá druhého, aby jej po předpokládané smrti nahradil v jeho rodině.

Z filmu Křtiny | Foto: Febiofest

Ve filmu Křtiny se průběžně stupňuje tenze mezi postavami a tím co (ne)vědí. Není v něm příliš násilí, ale když už se objeví, tak ve své nejvyhrocenější podobě. Byl to záměr?
Ano, v celém filmu jsou asi jen tři nebo možná čtyři násilné scény, protože já jsem chtěl spíš než s doslovností pracovat s diváckým očekáváním. Křtiny jsou psychologický film, a napětí zde umocňuje fakt, že gangsteři tu vypadají jako úplně obyčejní lidé; až když je vidíme v akci při šílených násilných scénách, tak tento pohled přehodnotíme. Nelze předvídat, co udělají. Tohle všechno souvisí s pojetím zla v mém snímku: nechtěl jsem mít z negativních postav osvalené a drsně vypadající figury; gangsterské charaktery měly spíš budit dojem, že takovéhle odpudivé bytosti se mohou stát v podstatě z kohokoli. Zlo je v nějaké míře obsaženo v každém z nás a mě zajímá, jak s ním lidé svádí svůj vnitřní boj.

Celý příběh se odehrává v polské metropoli, ale působí dojmem, že by se mohl stát skoro kdekoli na světě, souhlasíte?
Přesně tak, chtěl jsem natočit film, který by se mohl přihodit se komukoli na světě. Varšava je ve filmu letmo zmíněna, ale není to nijak zvlášť podstatné. Všechny lokace jsem vybíral spíš s citem pro dramaturgii příběhu, nikoli podle toho, kde se skutečně odehrály. Mým záměrem bylo, aby měli diváci pocit, že se nacházejí uvnitř hlavy hlavního hrdiny. Za takových okolností je snazší ovládnout a pracovat s emocemi publika, což je také moje práce.

Z jakých pohnutek jste obsadil dvě hlavní role tak rozličně zkušenými herci? První z nich je profesionál a druhý naprostý herecký začátečník…
Víte, to bylo to nejtěžší, najít ty správné představitele - film na nich do značné míry stojí. Nakonec jsem našel Tomasze Schuchardta (hraje Janeka) a Wojciecha Zielińskiho (ten hraje hlavního hrdinu Michala) a bylo to velké štěstí. Vojtek je profesionální herec, a tak jsem si říkal, že bude dobré, když k němu najdu někoho mladšího a méně zkušeného. Chtěl jsem, aby se tahle dynamika přenesla z představitelů do jejich postav. A myslím, že Tomek se během natáčení a budování své postavy skutečně našel. To je také můj asi největší úspěch - dělá mi radost vidět, že se herec naučil něco nového a je po dokončení své práce na filmu vlastně trochu někým jiným - lepším hercem i člověkem, doufám.

V Křtinách jste využil hodně přirozeného světla, pracujete výhradně s ruční kamerou. Co se formální stránky týče, je pro vás inspirativní současná rumunská nová vlna?
Neměl jsem nějaké přímé vzory, ale obecně mám rád žánrové filmy, které jsou natočeny způsobem, jež umocňují jeho věrohodnost a realističnost. Ale máte pravdu v tom, že současné rumunské filmy jsou v tomhle ohledu velmi silné, výborně nasnímané a autentické. Základní vizuální idea mého filmu byla jasná: máme velmi temné téma a nechceme jej proto prvoplánově natočit v ponurých odstínech, naopak. Proto je film plný denního světla a slunce, což ještě umocňuje tíseň z toho, co se na plátně děje. Další věc je, že film je natočen velmi jednoduše, s akcentem na pohyb hlavních postav a bez jakýchkoli speciálních efektů. Mojí největší inspirací byl vlastně slavný snímek Nikity Michalkova Unaveni sluncem - i tam se o duši člověka bojuje v letním slunci a sytých barvách.

Z filmu Křtiny | Foto: Febiofest

Marcin Wrona
Narodil se v roce 1973 v polském Tarnówě. Studoval režii na Rozhlasové a televizní katedře a studia ukončil diplomovým filmem Člověk magnet (Człowiek magnes). Tento film získal mnohá ocenění na filmových festivalech, například cenu za nejlepší studentský film na Filmovém festivalu Tribeca, který pořádali Robert de Niro a Martin Scorsese v New Yorku v roce 2002. Při příležitosti udílení evropských filmových cen v Barceloně (2004) představil svůj krátký film Telefon, který se následně stal součástí DVD kolekce Pedra Almodóvara. Jeho celovečerní debut Moje krev (Moja krew) byl uveden v premiéře na Filmovém festivalu v Římě v roce 2009. Před studiem režie na Rozhlasové a televizní katedře Slezské univerzity v Katovicích se Marcin Wrona věnoval dějinám filmu na Jagellonské univerzitě v Krakově. Rovněž studoval na Režijní škole Andrzeje Wajdy a na Bingerově filmovém institutu v Amsterdamu (2005). Od roku 2006 vyučuje režii na Rozhlasové a televizní katedře Slezské univerzity v Katovicích.

Filmografie:
Křtiny (celovečerní film, 2010)
Má krev (celovečerní film, 2009)
Doktor Halina (TV drama, 2008)
Sbírka (TV drama, 2006)
Zkáza (TV drama, 2005)
Telefon (kr. film, 2004)
Parazit (TV drama, 2003)
Člověk magnet (kr. film, 2001)
Dej mi to (etuda, 2000)

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme