Martin Donovan: Karlovy Vary jsou skvělé místo na premiéru

Americký herec Martin Donovan, který hrál třeba ve snímcích Portrét dámy nebo Insomnia, přijel do Karlových Varů uvést svůj snímek Spoluautor. Donovan k němu napsal scénář, film režíroval a také si v něm zahrál. Film je na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v soutěžní sekci.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Martin Donovan v rozhovoru pro Filmžurnál | Foto: Tomáš Novák

Tohle je váš první snímek. Jaké byly vaše první pocity, když jste zjistil, že váš film přijal do hlavní soutěže karlovarský filmový festival?

Byl jsem úplně nadšený, když mi oznámili, že můj film budou promítat a že bude v hlavní soutěži. Mluvili jsme na tiskové konferenci o tom, jak je v tom šíleném hemžení jednoduché zapomenout, o čem vlastně filmy jsou na takových festivalech. Mnohde je to spíš více o marketingu a prodeji. Můj výkonný producent byl v porotě před pár lety a karlovarský festival zná dobře a řekl mi: „Hele, měli bychom nabídku přijmout, protože je to pro premiéru skvělé místo." A já jsem opravdu nadšený a potěšený, že tu můžeme být a promítat premiéru filmu právě zde.

Určitě vám váš producent o festivalu vyprávěl hodně, jaké jsou vaše dojmy - pozitivní, negativní?

Nevěděl jsem, co mám očekávat. Město je moc krásné. Lidé jsou přátelští a je znát, že nadšení pro filmy je nefalšované. Co se mi moc líbí a co se na mnoha severoamerických festivalech už ztratilo, je film. Karlovy Vary nejsou o celebritách a hvězdách. Ne, že by zdejší lidé neměli rádi hvězdy, ale vidíte všechny ty mladé lidi, jak čekají fronty na filmy a mají o filmy opravdový zájem. A to na mnoha filmových festivalech Severní Ameriky mizí. Zdejší festival je proto velmi povzbudivý. Proto jsem moc rád, že tu jsem.

Zpět k vašemu filmu, je to první snímek jako režisér. Vy jste zkušený herec. Co způsobilo, že jste změnil názor už nestát před kamerou, ale postavit se před ni?

Celý svůj život jsem chtěl natočit film. A nejen, že jsem neměl příležitost, ale ani jsem nevěděl, jak na to. Hodně jsem se soustředil na herectví, ale někde ve skrytu duše jsem chtěl být režisérem. Chtěl jsem udělat film. A také jsem se už od raného dětství snažil psát. Ale až donedávna jsem to všechno nebyl schopen zrealizovat. Až potom se tyto dvě věci spojily. Ve své kariéře jsem se dostal do bodu, kdy jsem byl schopen natáčení filmu uskutečnit, což dříve nebylo možné. A mnoho lidí, jako Ted Hope a mí producenti, mě podporovalo. Lidé, kteří si přečetli scénář a kterým se líbil, mi pomohli. Pro mě je to opravdu splněný sen.

46. filmový festival Karlovy Vary, počasí | Foto: Filip Jandourek

Můžete stručně shrnout pro diváku, o čem váš film je?

Snažil jsem se vytvořit upřímný film. Jsem si plně vědom krátkodobosti filmů natáčených ručními kamerami s troufalým a provokativním námětem. Některá díla obdivuji a některá se mi nelíbí, nejsou upřímná. Snažil jsem se vytvořit co nejupřímnější film. A taky jsem se snažil natočit film, který by upoutal diváckou pozornost a nepustil ji. Doufám, že se to stalo. Jsem šťastný, že tady byl film označen jako tragická komedie a to před tím nikdo neřekl. Myslím si, že to přesně vystihuje. Ae do doby, než s tímto označením přišel karlovarský festival, jsem si to neuvědomoval. Takže díky za to, že s tím termínem přišli. Má totiž v sobě hodně humoru a citů, ale zároveň je tragický.

Může v několika větách říct, o čem ten film je?

Je o muži, který pracuje jako dramatik. Je to oslavovaný scénárista, ale jeho hry jsou teď velmi špatné. Ztratil svou sílu. Jede na návštěvu za svou stárnoucí matkou a skončí jako rukojmí jejich dlouholetého souseda, který ještě pořád žije se svými rodiči v protějším domě … spojení těch dvou … věci se začnou dít.

Co vám z herecké zkušenosti pomáhalo při režírování a naopak co bylo překážkou?

Co mi pomohlo? Už jen to, že jsem pracoval s mnoha skvělými filmovými a televizními režiséry. Byla to velká pomoc. Zkušenost s nastavením a průběhem natáčení. Pracoval jsem se skvělými filmaři, kteří mě tomuto umění naučili. Jak šetřit energii, co je a co není důležité. Herecké zkušenosti mě zvýhodnily při práci s herci. Mám je rád a moc rád mám herce, kteří jsou zranitelní a kteří se divákům odhalí. A herce, kteří takoví chtějí být, zbožňuju a pomáhám jim v tom, chráním je. To jsem vždycky chtěl dělat. Vždycky jsem chtěl pomáhat ostatním hercům. A vlastní natáčení, jeho styl, jsem se snažil udržet co nejjednodušší. Chtěl jsem, aby moje práce byla o příběhu a postavách. A nechtěl jsem, aby se do natáčení z mé strany dostaly žádné režisérské kudrlinky. Šlo mi o propojení diváků a postav. Myslím si, že jsem to dokázal.

Jako režisér jste partnerem hercům nebo jste ten, kdo má na place poslední slovo?

Spoluautor | Foto: MFF KV

Záleží, jestli se jejich představy hodně liší od mých. Pak bych řekl ne. Ale snažím se vyvarovat diktátorství. Místo toho, abych je někam tlačil, se je snažím vést. A protože jsem proti autoritářství, nechci být despotickým režisérem.

Už přemýšlíte nad dalším filmem?

Mám v hlavě pár nápadů, pracuji na nějakých scénářích. Dlouho mi trvalo, než jsem dokončil tento film, tak netuším, kdy bude další. Ale vím, že uvnitř mne je ještě mnoho, co se musí dostat ven.

Takže možná za pár let zas v Karlových Varech?

…ano nebo také za 20, 30 let

Díky za rozhovor.

Petr Benetka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme