Muži, kteří vraždí ženy

Filmové předělávky detektivních románů založených na šifrách a hlavolamech rozhodně nespadají do kategorie pro začátečníky. Své by o tom mohl vyprávět velezkušený Ron Howard, jehož adaptace Šifry mistra Leonarda až po uši zabředla do sterility a nudného řečnění.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

z filmu Muži, kteří nenávidí ženy | Foto: © Yellowbird / Photo by Knut Koivisto

Kniha Stiega Larssona Muži, kteří nenávidí ženy spadá svou detektivní duší do podobné kategorie jako Brownův bestseller – její napětí není postaveno na akci, nýbrž na rozplétání konspirace, dešifrování tajemných hádanek a mravenčím skládání indicií.

Přehrát

00:00 / 00:00

Recenze filmu Muži, kteří nenávidí ženy

První díl trilogie Milénium pojednává o novináři Mikaelovi, který se po jednom ze svých investigativních článků ocitá na šikmé ploše. Odsouzený za pomluvu hledá dočasné útočiště ve službách magnáta Henrika Vangera, který ho pověřuje vyšetřováním případu zmizení své neteře. Případ pozoruhodný tím, že na něj 40 let sedá prach, svede Mikaela dohromady s poněkud neortodoxní hackerkou Lisbeth, jejíž životní pouť plná ponížení a týrání je, jak se záhy ukáže, charakteristická pro celý spletitý případ.

z filmu Muži, kteří nenávidí ženy | Foto: © Yellowbird / Photo by Knut Koivisto

Ve filmu Nielse Ardena Opleva se velmi zajímavě prolíná staré a nové. Na jednu stranu tu máme takřka modelovou detektivku tradičního střihu – izolovaný ostrov, na něm značně neprůhlednou pavučinu rodinných vztahů majetných průmyslníků, tajuplné zmizení a bohatou paletu podezřelých. Na druhé straně však Muži, které nenávidí ženy otevírají témata blízká psychologickým thrillerům o masových vraždách, když víří bláto sexuálních deviací a perverzních úchylek. Jméno Davida Fischera rozhodně v některých scénách netane na mysl jen proto, že poeta smrtelných hříchů byl pověřen režií americké verze Larssonova románu.



Jakoby se dvojí inspirace promítala i do samotného zpracování – film je veden v napjatém duchu pomalých švenků kamery a táhlých smyčců, aby do staromilského rytmu jako nabroušené klíny zaťal scény brutality a ponížení. Dva světy přesvědčivě ztělesňují i Michael Nyqvist v roli uzavřeného novináře Mikaela a chlapecky stavěná Noomi Rapace, jejíž Lisbeth obdivuhodně spojuje křehkost s impulzivní psychózou. Čím více se k sobě obě postavy blíží, tím více vyniká svébytné kouzlo Oplevova filmu. Někde mezi rozvážně dýmající lulkou starého detektiva a zrezivělými pouty vraždícího devianta leží to místo, v němž jsou Muži, kteří nenávidí ženy zcela jedineční a pohlcující.

Duch snímku Nielse Ardena Opleva je silný, rázovitý a podmanivý. Není to jen díky solidně spletité záhadě, ale i díky vracejícímu se motivu vztahu mužů a žen. Mikael a Lisbeth jdou proti konvencím detektivních dvojice a jejich důvěrně nedůvěřivý vztah snadno uvízne v paměti. S dějovou složkou je to o něco obtížnější – drží se osvědčené výstavby i žánrových propriet a za dvě a půl hodiny stihne citelně zrezivět. Ke konci se tak může stát, že vztah postav zabaví diváka více než samotné mystérium, které skoro celé dřímá v zažloutlých fotografiích a dokumentech.

z filmu Muži, kteří nenávidí ženy | Foto: © Yellowbird / Photo by Knut Koivisto

Nelze tak hovořit o podívané příliš intenzivní, ale do naplat, když je vlažné tempo pátrání vykoupeno dostatečně svéráznou atmosférou siré skandinávské krajiny a zajímavými charaktery. Výsledkem tak v mém případě nebyl jen dobrý pocit z řemeslně výtečné psychologické detektivky, ale i neodbytná touha přečíst si Larssonovu knihu – a to je, alespoň u nás doma, známka kvality.

Hodnocení: 80%

Vít Schmarc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme