Na karlovarském festivalu vykvetly také Květy zla
Květy zla - snímek s tímto názvem vybrali letos pro karlovarský festival kritikové z časopisu Variety. Název by mohl sice naznačovat spojitost se slavnou básnickou sbírkou Charlese Baudelaira, ale film je to ale ryze současný.
Jeho hlavními tématy jsou trochu láska, trochu politika a trochu internet. Neméně zajímavá je i osoba režiséra.
Předtím, než k nám přišel do studia v karlovarském hotelu Thermal, diskutovali jsme o tom, jak se jeho jméno vyslovuje - ta správná verze zněla slovansky, a tak se první otázka na režiséra Davida Dusu týkala právě jeho původu.
„Můj dědeček se narodil v Bratislavě, slovensky ale vůbec neumím, jen madarsky. Já jsem přišel na svět v Budapešti, když mi bylo devět naši se rozvedli, já jsem s matkou emigroval do Švédska, otec žil pak v Jihoafrické republice.“ prozrazuje režisér.
„Takže jsem vyrůstal mezi dvěma zeměmi. Myslím, že to hodně ovlivňuje i mojí práci - ta vykořeněnost,“ soudí.
Režisér David Dusa se několikrát do roka vrací do Maďarska, má tam babičku a další příbuzné a přátele. Maďarské kořeny se projevily, i když dával jméno synovi, kterému je rok a půl a jmenuje se Odyseus Atila.
Do Karlových Varů přijel David Dusa představit svůj debut nazvaný Květy zla. Jeho hlavními hrdiny jsou Gecko a Anahita - dva mladí lidé, kteří se do sebe zamilují v Paříži.
Jejich lásku ovlivňují zprávy o volbách z Íránu - Anahiiny rodné země. Dívka je sleduje přes internet, režisér použil autentické záběry z Youtube z roku 2009.
„Situace v Íránu byla výchozí bod, zaujalo mne, jak ti lidé tam dovedli rychle dávat na internet nejnovější zprávy a jak využívali i své mobily, aby o sobě dávali vědět a aby se i oni sami organizovali.“
David Duscha přiznává, že oba hlavní hrdinové měli svůj předobraz v reálném světě.
„Gecka hraje Raschid, to je mladý Francouz, kterého jsem potkal rok a půl před natáčením. Je neherec. Když jsem se rozhodl natáčet tenhle film, zjistil jsem, že se hodně blíží Rashidovu vlastnímu životu a zkušenostem.“
„Rashid osiřel ve třech letech. Když jsme se poznali, tak pracoval jako nosič zavazadel v hotelu, stejně jako jeho filmová postava,“ vzpomíná režisér.
„Tomu filmu to pomohlo. A také samozřejmě ta videa z Íránu samozřejmě,“ myslí si.
„Práce na postavě Anahity byla složitější, tam jsem chtěl upozornit i na pocit vykořeněností, který je mi vlastní. Když jsem tady, chci být tam a když jsem tam, zas toužím být jinde,“ uzavírá David Dusa.
