Na mamuta!: vstříc ztracené lásce

Jejich minulý film Louise-Michel táhla živelná vichřice Yolande Moreau až k nekompromisnímu triumfu proletariátu nad zdegenerovanou buržoazií. Jejich nový snímek Na mamuta! netáhne nikdo. Není třeba. Je lyričtější, smířlivější, introvertnější a v poklidu si vystačí s titánskou vahou Gerarda Dépardieu, který si zahrál Serge Pilardosse. Čerstvého důchodce, pro nějž se impulzem k novému začátku stane cesta za několika potvrzeními, které nutně potřebuje k přiznání penze.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z filmu Na mamuta! | Foto: Press kit

Původně pragmatická výprava se změní v duchovní pouť do minulosti, na níž Serge provází přízrak ztracené lásky a - jak je u režisérského dua Gustave de Kervern a Benoît Delépine dobrým zvykem - i početný zástup sureálných trhlin ve všednosti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na mamuta!: vstříc ztracené lásce

Na mamuta! je dle některých obdobou Aronofského Wrestlera, o čemž by koneckonců svědčil obří monument s dlouhou hřívou mastných vlasů, který se pokouší znovu nabýt ztracené důstojnosti. To je však jen povrchový dojem. Dépardieu se na rozdíl od Mickey Rourkea vydává na poetickou a groteskní cestu k prozření, na níž není jeho tělo plátnem sebedestrukce, nýbrž medvědí schránkou, pod níž se ukrývají plyšoví králíčci. Kervern-Delépine nejprve nastolí dějový rámec „putování za minulostí", aby jej vzápětí rozpustili v již tradiční surrealistické besídce nemožností, obscenit, bizardních duševních úchylek a morbidních obrazů s citlivým přesahem k romantice pracující třídy.

Z filmu Na mamuta! | Foto: Press kit

A tak pozorujeme zádumčivého hrdinu, který v sedle obstarožního motocyklu Münch Mammuth objíždí krajinou překypující podivuhodnými figurkami - hrobařem vyzpěvujícím veselé písně mrtvým, náruživým hledačem plážových pokladů, vyhazovačem, který trpí náklonností ke konfekční figuríně, šílenou umělkyní Miss Ming, která touží psát svůj životopis na roli toaletního papíru menstruační krví… Podobně jako v Louise-Michel i v Mamutovi podivuhodné panoptikum úchylek graduje, stejně jako graduje Sergeovo hledání sebe sama. Divácky nejvděčnější je bezesporu opět řádění Yolande Moreau v roli paní Pilardossové, které stačí pár vteřin, aby energicky ovládla plátno svým hřmotným zjevem a řezavým hlasem.

Kervern a Delépine prokládají bezstarostnou a úchylně se zubící road movie mrazivým motivem Sergeova traumatu, které se vrací ve voiceoverech a v přízračném zjevení zkrvavené Ztracené lásky (démonická Isabele Adjani). Právě tato zdánlivě rušivá digrese je nakonec páteří vyprávění a mistrovsky odráží pozvolný a minimalistický přerod rezignovaného obra v zářícího proletářského Diogena. Napětí mezi laskavě perverzním humorem a temnými vzpomínkami na minulost vtisklo Mamutovi nostalgický ráz, který jej odlišuje od Louise-Michel a činí z něj film s intenzivní dochutí. Sice není tak výrazně zemitá jako v případě předchůdce, ale má opravdu bohatý buket.

Na mamuta! je zkrátka labužnická komedie. Každým jemným detailem, kterým tvůrci pojmenovávají paradoxní rysy současnosti, citlivou proletářskou duší, bizarním a přitom prosluněným obsahem i velmi syrovou formou, která je pro Gustave de Kerverna a Benoît Delépina výrazně antiharmonizačním prostředkem. Jejich filmy jsou plné fetišů, komplexů a úchylek, přesto jsou v jádru neobyčejně čisté, pravdomluvné a dobrácké. Serge Pilardosse a duchovní pouť na hřbetě obstarožního mechanického chobotnatce jsou jejich nádhernou personifikací.

Na Mamuta | Foto: Press kit

Hodnocení: 85%

Vít Schmarc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme