Nenapadlo by nás, že se Nebel dostane z Bílého Potoka na Maltu, říká Rudiš
Alois Nebel vznikl spíš jako undergroundový projekt, říká spisovatel Jaroslav Rudiš. Právě na základě jeho komiksů vytvořil Tomáš Luňák film, který včera získal Evropskou filmovou cenu. „Nikdy by nás nenapadlo, že se z toho stane nějaký fenomén. Že se Alois Nebel z nádražky Bílého Potoka dostane na Maltu,“ směje se Rudiš.
Předpokládám, že jste si dnes přispal po včerejších oslavách.
My jsme to s Jaromírem 99, se kterým jsme si v hospodě U vystřeleného oka Aloise Nebela vymysleli přesně před deseti lety, vůbec nečekali. Pak mi začaly chodit sms s gratulacemi, tak jsem musel googlovat na mobilu, co se stalo. Ale ne. My z toho máme opravdu oba velkou radost. Dneska ráno jsem si na Maltu dlouze telefonoval s Tomášem Luňákem a Pavlem Strnadem, ti taky včera dlouze slavili. Takže jsme si na dálku připíjeli různými nápoji.
Čekal jste, že v konkurenci ostatních snímků zvítězíte?
Samozřejmě, že jsme o tom snili, to bych lhal, že ne. Ale pro nás už byla nominace na Evropskou filmovou cenu velký úspěch. Celé to začalo jako hodně undergroundový, divoký, punkový projekt nebo hec, protože jsme si to s Jaromírem vymysleli pro sebe. Já jsem mu vyprávěl příběh o mém dědečkovi, který se jmenoval Alois. To byl nádražák v pohraničí a přehazoval výhybky pro všechny možný vlaky, stejně jako to dělá Alois Nebel v komiksu a potom ve filmu. A nikdy by nás nenapadlo, že se z toho stane nějaký fenomén. Že se Alois Nebel z nádražky Bílého Potoka dostane na Maltu. Nota bene, když tam nevedou koleje.
A jsou koleje důvodem, proč jste na Maltu nejel?
My jsme byli s Jaromírem 99 o den dříve v německém Düsseldorfu, protože komiks vyšel i německy. A příští rok by tam měl přijít i film. Nějak jsme to nestíhali. Vyslali jsme tam Tomáše Luňáka tak trochu samotného s Pavlem Strnadem. Na druhou stranu nám to bylo trošku líto, ale pak jsme si říkali, že je dobře, že jsme tam nebyli, protože bychom možná nevyhráli. Protože vždycky, když jsme někde nebyli, tak film dostal nějakou cenu. Užili jsme si to potichu, zapíjeli jsme to zelenou a oblíbeným pivem Aloise Nebela Šerákem z Jeseníku.
Takže vlastně určitá pověrčivost zavinila to, že jste se nezúčastnil ceremoniálu?
No. Ale máme z toho velkou radost a těšíme se, až sochu uvidíme.
