Piráti z Karibiku uvízli na suchu
Po epicky špatném třetím díle se král námořních travestií kapitán Jack Sparrow vrací v poměrně solidní formě. Myšlenka natahování dějově už tak vetché série zní sice poněkud bláhově, tvůrci se ale tentokrát pokusili o zábavu v jádru prostší a přímočařejší. Výsledný tvar sice také nedává na mnoha místech valný smysl a navíc se odehrává víc na souši než na vodě, ale přináší několik změn - některé jsou k lepšímu, jiné daný status quo a pocit, že se tu dělá sranda hlavně z musu, nijak nemění.
Režisér Rob Marshall (Chicago, Gejša) pracoval s o poznání nižším rozpočtem než autor předchozích tří částí Gore Verbinski, což se projevilo na skromnější výpravě a viditelném omezení akčních scén i trikových sekvencí. Ačkoli jsou tentokrát charaktery hrdinů i narativní linka vyztuženy motivy z literárních zdrojů - konkrétně z jinak nesouvisející novely Tima Powerse Na vlnách podivna- na napínavosti snímku to věru moc nepřidalo. Stereoskopické 3D pak je v případě aktuálních Pirátů profesionálně odvedenou zbytečností (snad jedinými blockbustery, které obhájili svou existenci v tomto formátu, zůstávají Avatar a loňský Tron:Legacy). Na druhou stranu, snímek je oproti předchozím dvěma pokračováním mnohem méně natahovaný a jeho rozumná stotřicetiminutová stopáž mu slouží ke cti.
Ve čtvrté části se navíc autoři zbavili dvou důležitých postav, což může leckterého fanouška podráždit, ale vzhledem k tomu, kdo byli jejich představitelé, nelze tuto změnu než přivítat. Panák Orlando Bloom ani unylá Keira Knightley nepatří mezi herce, po nichž se člověku dvakrát stýská. Navíc Knightleyová byla „nahrazena" latinskou kráskou Penelope Cruz, která dodává jinak trochu sterilnímu kousku patřičný sexappeal.
Původně vedlejší, ve skutečnosti však zcela emblematická postava Jacka Sparrowa úrovní svých performancí kopíruje kvalitativní křivku filmu samotného: jalové hlášky se u něj střídají s těmi skutečně vtipnými, lehká křeč se kloubí se sympatickou frivolností, a také on se po nuceně působícím rozjezdu dostane jakž takž do tempa. Nestejná kvalita gagů a zápletek se odráží i ve zbytku obsazení: tam, kde se cítí Geoffrey Rush coby kapitán Barbossa na své dřevěné noze dokonale ve své kůži, je záporák Černovous Iana McShana fádní figurkou, která možná měla radši zůstat v kajutě. Ale abychom byli spravedliví - kytarista kapely Rolling Stones Keith Richards v miniaturní roli Jackova otce tu hned v první třetině vypálí sentenci, která má jednoznačně kultovní potenciál.
Jednoduše řečeno: řemeslně precizní práce a invence vložená do jednotlivých eskapád je nezpochybnitelná, nicméně až příliš často z ní klíčí nevzrušivá nuda. Jediným skutečně dramatickým, příjemně znepokojivým momentem zůstávají scény lovu vampiricky založených mořským panen, které se svou stylizací zbytku snímku poutavě vymykají. A navíc přivádějí na plátno další nepřehlédnutelnou ženskou figuru: pětadvacetiletá, španělsko-francouzská herečka Astrid Berges-Frisbey v roli sirény je spolu se zmiňovanou Penelope Cruz sladkou náplastí na všechny prvoplánovosti a zmatky.
Hodnocení: 60%
