Polský film Červený pavouk inspirovaný mladým sériovým vrahem vstoupí do kin
Sérioví vrazi se rodí v tichu a člověk si jich nevšimne, dokud se nestane jejich obětí, tvrdí podtitul polského filmu Červený pavouk. Snímek, který do českých kin vstoupí ve čtvrtek, popisuje jednoho z nejmladších sériových vrahů na světě. Tvůrci se vyhýbají žánrovému zařazení. Podle nich nejde o klasickou kriminálku ani thriller.
Film má hledat kořeny fascinace zlem v lidské psychice a poskytnout i plastický obraz toho, co způsobuje strach. Poté, co v něm patolog ohledá mrtvolu umlácenou kladivem, krajská policie okamžitě vytváří operační skupinu Červený pavouk.
Podle producentky Agnieszky Kurzydlové se snímek inspiroval skutečnými událostmi.
Polský film Červený pavouk se inspiroval příběhem sériového vraha Karola Kota. Děj se vrací do 60. let, přiblížil Radek Kříž
„Hlavní reálnou postavou je Karol Kot, což je nejmladší sériový vrah na světě, kterého odsoudili a taky pověsili,“ popsala.
Červený pavouk sugestivně popisuje 60. léta v komunistickém Polsku. Autorka scénáře vycházela z rozhovoru s Karolem Kotem pořízeným těsně po zadržení.
Popisoval v něm, že právě dodělal maturitu a věděl, že jeho život brzy skončí. Vzpomínal na dívku, která se mu líbila, na rodiče, na své sportovní výkony. V kontrastu se spáchanými zločiny působilo vyprávění děsivě.
Snímek se snaží věrně popsat atmosféru strachu, kterou jeho činy způsobily. Lidé byli vyděšení a vyprávěli si stále podivnější historky o příšeře číhající za každým rohem. Příběh ale není retro filmem. Podle producentky se dotýká i současnosti.
„Nyní se hodně diskutuje o tématu sériových vrahů, protože to jsou lidé, které odsoudili v 70. letech. Pak se zrušil trest smrti a dostali dlouhé žaláře. Nyní ale vycházejí na svobodu a není možné jim v tom zabránit,“ řekla Agnieszka Kurzydlová.
Celovečerní hraný debut
Červený pavouk je celovečerním hraným debutem režiséra Marcina Koszalky a druhým filmem vycházející polské herecké hvězdy, 26letého Filipa Plawiaka.
„Pro mě bylo velice důležité, abychom se s režisérem poznali ještě před natáčením. Na jednom společném soustředění jsme spolu hledali výrazové prostředky, které ve filmu budeme používat,“ popsal spolupráci.
„Režisér je nejenom kameramanem, ale původem i dokumentaristou, tak mu záleželo na tom, aby zvolené prostředky byly co nejjednodušší a nejprostší. Filmové obrazy i herci byli zaměřeni na detaily. Bylo důležité, aby emoce, které hrdina prožívá, byly víc uvnitř než navenek,“ dodal.
