Se svým desátým filmem Kawasakiho růže Hřebejk zvážněl
Tandem Hřebejk-Jarchovský tvoří v české kinematografii velmi plodný a velmi ambiciózní pár. Na konci loňského roku měl premiéru jejich další společný snímek, Kawasakiho růže. Se svým desátým filmem Hřebejk zvážněl, sebral se a k dvacátému výročí sametové revoluce nabídl divákům film o nedávné minulosti výrazně určující současnost. Na půdorysu rodinného dramatu se zabývá tématem udavačství a spolupráce s tajnou policií komunistického režimu.
Kawasakiho růže je propletencem osudů několika postav, jimž do života zasáhla StB, nucená emigrace, touha na všechno zapomenout i potřeba věci znovu otevřít a pojmenovat. Renomovaný psychiatr, někdejší disident a chartista Pavel (Martin Huba) je obviněn ze spolupráce s tajnou policií, díky níž byl donucen k emigraci někdejší přítel současné Pavlovy ženy sochař Bořek (Antonín Kratochvíl).
Pavlova dcera Lucie (Lenka Vlasáková) se snaží dopátrat pravdy, zatímco její matka (Dana Kolářová) svou pravdu dávno má a lpí na ní celou vahou traumatizující zkušenosti s režimem. Paralelně s rozkrýváním věcí nedávno minulých vzniká o Pavlovi televizní dokument, v němž se dostává ke slovu i Bořek žijící v Göteborgu a vyšetřovatel StB Kafka (Ladislav Chudík).
Každá z postav je s minulostí více či méně bolestně konfrontována a tato konfrontace se netýká jen přímých účastníků. Do třígeneračního modelu je zde promítnut způsob, jakým jsou nedávnou minulostí zpětně ovlivněny nejen životy někdejších aktérů, ale i životy jejich dětí a vnoučat.
Právě s ohledem na ty, kteří předlistopadový režim nezažili, Kawasakiho růže vznikla. Postoj nejmladší generace je tu zachycen na dvou pólech - jeden tvoří Pavlova vnučka Bára se zdrženlivým konstatováním, že v té době nežila a nemůže ji soudit, druhý mladičká reportérka Radka, která Pavlovi promlouvá do svědomí bez nejmenší sebereflexe.
Vědomá spolupráce či naopak střet s komunistickým režimem a jeho praktikami jsou tu líčeny jako cosi intimního a osobního, co má však zároveň zásadní společenský přesah až do současnosti. Tomuto pojetí odpovídá i kamera, často zaměřená na detaily - pohled očí, ruce, hořící cigaretu.
Kawasakiho růže je prvním pokusem mluvit o vážném společenském tématu prostřednictvím celovečerního filmu a jako takovou je obtížné ji hodnotit jen z čistě filmového hlediska - jakkoliv je z tohoto úhlu pohledu zdařilá. Řemeslně zvládnuté drama je přirozeně odlehčené náladovou hudbou, lyrickými záběry švédského pobřeží i - poněkud prvoplánově - Skácelovou poezií.
Casting zkombinoval zvučná jména se začínajícími herci i neherci. Obsazení původem českého fotografa Antonína Kratochvíla s autentickou zkušeností i vizáží dává filmu další rozměr, stejně jako děsuplně přesvědčivý monolog vyšetřovatele Kafky, do jehož role byl proti typu obsazen Ladislav Chudík.
Potřeba hraného filmu na dané téma je vedle množství dokumentů a diskusních pořadů neoddiskutovatelná, tím spíše obstojí-li Kawasakiho růže i z filmového hlediska - na rozdíl např. od horového Klíčku (režie Jan Novák), který měl mládeži přiblížit poměry ve věznicích 50. let.
Shodně s veřejným diskurzem o "vyrovnávání se s minulostí" pokládá Kawasakiho růže množství otázek. (Lze odčinit vinu? Jsou viník a oběť vždy jednoznační? Za jakých okolností lze dát rozhřešení? Kdo může soudit minulá pochybení?) Celkové vyznění však leží někde mezi alibismem, neutralitou a rozpačitostí.
Ačkoliv tvůrci filmu tvrdí, že nechtějí vinu relativizovat, nic jiného než relativizaci viny nenabízejí, a i nadále zůstávají jednou nohou s medvídkem v pelíšku.
Odvaha totiž v tuto dobu zřejmě leží o kousek dál, než je natáčení filmů o tom, jak vyšetřovatelé při výsleších hasili o své "objekty" cigarety, nebo ve věčném pokládání otázek. Možná že větší odvahu vyžaduje pokus alespoň na něco nabídnout odpověď.
Související odkazy: ČSFD (flash trailer), Bontonfilm
Kawasakiho růže, drama, ČR, 95 min.
Režie: Jan Hřebejk, námět: Jan Hřebejk, Petr Jarchovský, kamera: Martin Šácha, hudba: Aleš Březina
Hrají: Martin Huba, Lenka Vlasáková, Daniela Kolářová, Antonín Kratochvíl, Petra Hřebíčková, Ladislav Chudík, Anna Šimonová, Martin Schulz, Isao Onoda
