Snímek Lidice má premiéru. Podle prvních ohlasů aspiruje na film roku
Historický film Petra Nikolaeva Lidice má dnes v Praze premiéru. Zítra ho uvidí diváci v místech, kde vznikal - ve Štětí na Litoměřicku a 2. června se objeví v dalších českých kinech. Podle prvních ohlasů Lidice aspirují na film roku. Přitom vznikal poměrně těžce a do posledního natáčecího dne jeho tvůrci dostávali od lidí finanční dary, aby ho dotočili.
O tom, že vznikne film o tragédii v Lidicích se mluvilo skoro pět let. Nejprve Zdeněk Mahler za předlohu s názvem Nokturno získal v roce 2007 cenu za Nejlepší nerealizovaný scénář. Režisérka Alice Nellis ho upravila a zajistila na jeho natočení alespoň část peněz a také oslovila herce. Loni v létě onemocněla a projekt předala jinému kolegovi. Petr Nikolaev její nabídku přijal:
„Ta všeobecně známá skutečnost Lidic je zpracovaná způsobem, který umožňuje ukázat celé pozadí tragédie, takže není to jenom vyhlazení Lidic, je to drobnokresba jednotlivých postav a charakterů.“
Film režisér postavil na třech silných příbězích: emocionálně silný příběh lidí, kteří byli potrestáni za něco, co neudělali. Druhým příběh je o mladících z Lidic, kteří se pokouší získat pozornost dívky a vymyslí si svou odbojnou činnost. Dopis, který ji posílají, přivede fašisty k rozhodnutí vypálit právě středočeskou obec nedaleko Kladna, protože tam by se mohli ukrývat vrazi Reinharda Heydricha.
Třetí příběh je o muži, který v hádce zabije syna. Coby vězeň jako jediný lidický muž přežije vyhlazení obce a po návratu se musí srovnávat nejenom se svým skutkem, ale i s tím, co nacisté udělali. I tento příběh se zakládá na skutečné události. Muž se jmenoval Saidl, celá jeho rodina zahynula, zachránila se jen nejstarší dcera Blažena, která měla trvalé bydliště v Praze.
„Mě to tak nějak poznamenalo na celým životě, moje babička zemřela v Rabensbrücku a všichni strýcové byli zastřeleni v Lidicích,“ vzpomíná dcera paní Blaženy Jaroslava Vlková, která žije v Kladně.
„Moje pokrevní matka, vyučená modistka, která mě měla bohužel za svobodna, se zachránila tím, že pracovala v Praze, kde měla trvalé bydliště. V roce 1942 přišla se mnou někdy v lednu, v únoru do jiného stavu a v červnu vypálili Lidice. Její přítel zjistil, že společný život by byla tragédie, protože moje matka přišla o všechno – o rodinu, o barák v Lidicích. On taky nebyl ještě nijak zajištěný a dítě nechtěl.“
Film odkrývá málo známé události
Dědeček Jaroslavy Vlkové František Saidl žil do roku 1961. Rodina ho ignorovala a neexistoval ani oficiálně, vždyť boural lidický mýtus.
I tento moment ve filmu režisér zachytil.
I když snad každý občan Česka ví, co a proč se odehrálo v Lidicích, režisér Nikolaev ve filmu nenápadně odkrývá málo známé události a souvislosti. Film klade spoustu otázek, na které ještě dlouho po závěrečných titulcích hledáte odpověď.
„Babička Anežka byla hrozně nemocná – měla oteklé ruce, revma, ani se nemohla pohybovat. Většinou ležela, a proto si děda namlouval jiné ženy, snad jí i pral a nejstarší syn se na to nemohl už koukat, co se tam děje,“ říká Jaroslava Vlková.
Film Petra Nikolaeva je silný po všech stránkách. Snímek divákovi dlouho uvízne v hlavě nejen zmíněnými silnými příběhy, ale i díky výborným hereckým výkonům. Vedle Karla Rodena a Zuzany Bydžovské, kteří hrají manželé Seidlovy, jsou pozoruhodné výkony Jana Budaře jako kasaře Petišky a Romana Luknára jako četníka Vlčka, který musí být u likvidace obce.
