Svět války fotografa Patricka Chaveula
Před několika dny Prahu už poněkolikáté navštívil jeden z nejzkušenějších válečných fotografů Patrick Chauvel. Na Univerzitě Karlově vedl seminář se studenty žurnalistiky, ve Francouzském institutu pak hovořil o své knize Válečný reportér a přivezl i jeden ze svých dokumentárních filmů.
Francouzský fotograf Patrick Chauvel, držitel prestižního ocenění World Press, dokumentuje světové válečné konflikty už čtyřicet let. Jeho první válkou byla ta šestidenní v roce 1967, kdy mu bylo pouhých osmnáct. Od té doby nechyběl prakticky u žádného velkého světového konfliktu. Vietnam, Kambodža, Panama, Libanon, Haiti, Izrael a Palestina, Afghánistán, Čečensko a další. Přestože se často pohybuje v přímém ohrožení života, zatím nejvážněji zraněn byl v roce 1989 v Panamě: do břicha ho zasáhly dvě kulky amerických vojáků.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!
Chauvel v Praze uvedl český překlad své knihy Válečný reportér, který právě vychází v nakladatelství Garamond a přináší otřesné zážitky z nejrůznějších krvavých konfliktů, jimiž Chauvel jako reportér prošel. Představil také jeden ze svých dokumentárních filmů - Klamný dojem: Zrcadla války.
Proč se kromě fotografie začal věnovat i jiným formám dokumentu, se Patricka Chauvela ptala kolegyně z Radia Praha Anna Kubišta: "Jednoduše proto, že jde o jinou formu reportáže. Když děláte 25 let fotografii, už toho máte trochu dost. Opakují se stejné události a já jsem se chtěl vydat jiným směrem. Kamera přinesla do mých sdělení navíc zvuk a pohyb. Já chci především vyprávět příběhy. Když mám dojem, že už jsem nějakou věc pokryl fotografií, přejdu na jiný způsob vyprávění. Dnes jde především o dokumentární film a knihy. V budoucnu by to eventuálně mohly být i fikce. To už ale bude dražší záležitost. Je možné vyprávět události s částečným přidáním fikce. Pro mě je nejdůležitější vyprávět."
Film Klamný dojem: Zrcadla války zblízka zachycuje práci několika válečných fotografů na izraelsko-palestinském konfliktu. Reportéři (ať už pocházejí z jakékoli strany střetu) podstupují každodenní riziko smrti prostě proto, aby mohli svět informovat o lidském utrpení a bolesti, které je obklopují. Film je taky zajímavou reflexí míry, do jaké může být válečný novinář stranou konfliktu, který zobrazuje.
Pokračuje opět Anna Kubišta:
Mluvil jste o tom, že chcete natočit fiktivní příběh. Neměl jste už někdy touhu aspoň napsat fiktivní knihu?
"Zatím ne. Spíš ten film. Koneckonců se nejvíc pohybuji právě v obraze. I v psaní si všechno nejprve obrazově představím. Text je samozřejmě důležitější, třeba dialog, ale já osobně se víc opírám o obraz. Můj film bude příběh pravdivý, ale románový. Vyprávěný Robertem de Nirem bude mít mnohem větší sílu, než kdybych jej vyprávěl já."
V jakém stádiu je tento projekt? "Teď diskutujeme o finanční stránce."
Ale scénář už v hlavě máte...
"Jde v podstatě o mou druhou knihu, která se velmi líbila Američanům. Koupí práva a já bych měl napsat scénář společně se scenáristou z Hollywoodu. Ve filmu by hráli američtí herci a já bych měl dohlížet na natáčení. Příběh fiktivní být musí, takže půjde určitě o filmový román. Důležité je, že tam bude vše, co chci sdělit."
Chauvel se nicméně hodlá i nadále věnovat své čistě dokumentaristické profesi:
"S režisérkou Annou Pitoun pracujeme na projektu o Izraeli. Půjde o road-movie, která nás zavede do izraelské minulosti. Pokusíme se pochopit, co dovedlo Izrael k současné extrémní politice. Poprvé jsem se do Izraele vydal v roce 1967. Myšlenkou je nalézt lidi, které jsem zde před více než čtyřiceti lety potkal. Chceme pochopit, proč jsou jejich potomci dnes tak nesmířliví, co přivedlo syny "izraelského snu", kibuců a dialogu s arabským světem k takovému extremizmu.
Dále čekám na odjezd do Afghánistánu, protože mi francouzští vojenští představitelé navrhli jet s nimi na jednu z operací. Takže čekám, až se ozvou, až operace začne. Nemůžou mi nic říct předem, protože je to tajné. Budu to točit, fotit, nebo o tom psát, ještě nevím. Zanedlouho půjde do prodeje nový typ fotoaparátu, kterým zaznamenám fotky, film i zvuk. Je to šílený přístroj. Výrobce mi zapůjčí jeho prototyp. Zase máme nový způsob, jak psát příběh. Je to geniální, opravdu nové médium. Filmujete, najednou si uvědomíte, že obraz je spíš fotografií, tak jen přepnete a můžete fotit. A máte zde zvuk. Působí to na mě jako cestopis, jakýsi druh intimního deníku. Dřív byla kamera, nebo fotoaparát, nebo rádio. To mám osobně velmi rád, protože podněcuje představivost lidí," říká o svých budoucích záměrech neúnavný reportér a legenda válečného zpravodajství Patrick Chauvel.
