Tady nejste vítáni
Tam, odkud přišel, mu říkali Bazda-běžec, pro jeho fotbalové dovednosti a vytrvalost. Ve francouzském Calais se ale sedmnáctiletý Kurd Bilal stává pouze bezejmennou hlavou v uprchlickém davu, který čeká na kýžený přechod kanálu La Manche. Cesty jsou různé, ale spojuje je jedna věc - nízká průchodnost.
A tak se zoufalý Bilal, běžec, rozhodne, že bílých břehů doverských dosáhne netradičně, jako plavec. Zpočátku nedobrovolným a posléze velmi ochotným pomocníkem se mu stává trenér plavání Simon, člověk, který potřebuje zaplnit život vyprázdněný rozvodem.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!
Režisér Philippe Lioret studoval zblízka situaci válečných uprchlíků ve Francii a použil ji jako realistickou kulisu dramatu, v němž se spojují motivy zapovězené lásky a nepravděpodobného přátelství Kurda a Francouze. Bilal sní o dívce, která žije v Anglii, Simon o ženě, kterou ztratil - aktivistce Marion. Co původně bylo jen fanfarónským pokusem zapůsobit, se pro stárnoucího plavčíka změní ve velmi osobní úsilí pomoci.
Nemá cenu zakrývat, že obrysy uprchlické situace tak, jak jí odhaluje Philippe Lioret, jsou ohromující. Xenofobní státní aparát se neštítí otevřené šikany a výrazně zasahuje do občanských práv. Budí mezi lidmi paranoiu a záludnost ne nepodobnou reálnému socialismu. Uprchlíci jsou hořce trpěnou zvěří, které se nepomáhá, naopak, které se strojí úklady, aby zemi opustila ze své vůle. Welcome však není snímkem dokumentujícím stav společnosti, ale apriori přesvědčujícím - angažovaným. Reálná situace podkresluje stylizovaný příběh velké lásky a nalezeného mezilidského pouta. Úmysl je zřejmý - získat na svou stranu publikum, skrze emotivní působení změnit jeho pohled na svět.
V současné nestabilní Evropě takovému druhu snímků, které problém migrace zjednodušují do melodramatického a předvídatelného vzorce, nelze vlastně nic zazlívat. Obzvlášť jsou-li natočené s takovým citem a v natolik příjemně podbízivém rytmu jako Welcome. Herci výborně souzní se svými rolemi a děj se odvíjí přesně podle očekávání, nemine jedinou příležitost oslovit, apelovat.
Bohužel jako v případě mnoha společensky angažovaných děl, i u Welcome se nabízí otázka, jestli ono persuasivní zploštění reality není v jádru na škodu filmovým kvalitám. Jestli tvůrci zbytečně nemanipulují tam, kde by mohli nechat prostor svobodnému úsudku. Welcome je takový příjemný a upravený aktivista, který výmluvně líčí svou verzi situace - doslovně, působivými frázemi. Z mého pohledu jsou však sugestivnější ty snímky, které se snaží o autentickou celistvost. To je, samozřejmě, hledisko velmi subjektivní, které nic nemění na tom, že si Lioretův film diváka získat dovede. Zaslouženě.
Hodnocení: 70%
Welcome (Philippe Lioret, Francie 2008)
