V souvislosti s celovečerním debutem francouzské režisérky a scenáristky Caroline Bottaro lze zmínit českému publiku dobře známý snímek - Tajnosti Alice Nellis. Oba filmy pojednávají o ženách středního věku, které žijí na první pohled uhlazený a spokojený rodinný život, přesto v nich zdánlivě bezvýznamná situace vyvolá živelnou touhu po změně.

Tento článek je více než rok starý.

10:00 27. listopadu 2009 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Julii v Tajnostech zachvátí touha vlastnit klavír, Hélčne zahoří láskou k šachovým partiím. Umanutost obou znamená výkřik nespokojenosti a nedostatečnosti se striktně nalinkovanou existencí.

Na rozdíl od Alice Nellis se ale Caroline Bottaro pokouší o stylizované a rozevláté melodrama, kterému neustálé překračování vlastní komornosti paradoxně velmi škodí. V podstatných věcech je totiž Šachová královna sympatickým snímkem - disponuje civilně pojatými a výborně zahranými postavami, strhující korsickou scenérií i potenciálně dojemnou historkou o zakřiknuté ženě, která v sobě objevila netušený talent. Avšak jakoby motiv nespokojenosti se sebou samým infikoval i samotnou formu filmu.

Bottaro podobně jako její hrdinka touží po něčem víc, než jen po subtilní romanci. Usiluje o vzdušné a procítěné melodrama, o povznášení komorních motivů na úroveň bezmála osudovou. Odtud je žel krátká cesta ke kýči, který autenticitu vyprávění přiklání povážlivě blízko k šarlatánským formulkám červené knihovny. Mrzoutská postava Kevina Klinea by byla bezesporu působivá i bez omšelého motivu smrtelné choroby, velikost Hélčnina vítězství by se dozajista obešla i bez teatrálního zjevení prvotní inspirace - a podobných momentů, kdy film zbytečně opouští střídmost sdělení a snaží se ulovit sympatie na laciné návnady, je více.

Abych však Šachové královně nekřivdil - navzdory neohrabané snaze zapůsobit za každou cenu se jedná o přívětivý film, snesitelně senzitivní, odehraný s bravurou, citem pro jemný slovní humor a ozvučený i nasnímaný v souladu se žánrovými nároky. Nicméně Caroline Bottaro nedisponuje jistým melodramatickým rukopisem Joea Wrighta či Stephena Daldryho a ani její Hélčne nepatří mezi osudové hrdinky. Kdyby režisérka tato omezení vzala v potaz, mohla Šachová královna skončit něčím lepším než sympatickým patem.

Hodnocení: 60%

Joueuse (Caroline Bottaro, Francie 2008)

Vít Schmarc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít