Vávra není přelomový režisér, je ale skvělý pedagog, tvrdí Just
Režisér Otakar Vávra se dnes dožívá mimořádného životního jubilea, slaví 100. narozeniny. S filmem začínal ve třicátých letech, kdy točil s největšími hvězdami stříbrného plátna. Je autorem více než padesáti filmových snímků, uznávaným pedagogem, ale na druhou stranu zároveň režisérem, který se vždy dokázal přizpůsobit každému politickému režimu.
„Listovat si ve Vávrově životopise a díle znamená listovat v osmdesáti letech vývoje české kinematografie. Ona má asi sto let a většina je poznamenaná Otakarem Vávrou a nelze ho z české kinematografie vyjmout – ani v dobrém, ani ve zlém,“ hodnotí divadelní a filmový kritik Vladimír Just.
Z Vávrovy tvorby hodnotí zejména Zlatou renetu, méně populární snímek z šedesátých let, kdy vznikl vedle Kladiva na čarodějnice a Romance pro křídlovku. „Ovšem málokdo uvádí Nástup z roku 1952. Otakar Vávra píše v pamětech, že román Václava Řezáče je jedna velká lež za druhou, a pak o tom natočil velmi působivý film v duchu militantní poválečné ideologie,“ upozorňuje Just.
„Pak je to trilogie, která ho nectí – Dny zrady, Osvobození Prahy a Sokolovo. To nejsou velké historické fresky, to jsou velké historické lži.“
„Ani jeho nejlepší filmy nejsou přelomové. Můžeme říci: ‚To je takové formanovské, werichovské, kafkovské.‘ Ale nelze říci, že je něco ‚vávrovské‘,“ vysvětluje Just.
Nejplodnější byla podle Justa Vávrova tvorba v šedesátých letech, i když nikdy nenatočil tak přelomové filmy jako režiséři české nové vlny. Měl však na celou generaci velký vliv jako pedagog FAMU, uměl mimořádně naučit filmařské řemeslo.
Otakar Vávra vyšel s každým politickým režimem. „Nedivím se mu, že chtěl vždycky točit. Vyčítal bych mu, že v některých případech ničil kariéru svých konkurentů – například Alfréda Radoka, o tom jsou doklady v Radokových denících a jsou na to i svědci,“ tvrdí Just.
„Alfréd Radok měl v roce 1952 uvést svůj snímek Daleká cesta, který považuji za nejlepší film, který byl kdy natočen. Vávra byl členem nejužšího vedení Barrandova a dal Radokovi výpověď. Vávra sám v pamětech přiznává, že se zmínil před ministrem kultury Václavem Kopeckým, že se mu Daleká cesta nelíbí. Ten pak film zakázal.“ Radok, který byl před tím vyhozen i z Národního divadla, měl pak podle Justa velké existenční problémy.
