Vladimíru Menšíkovi by bylo osmdesát
Osmdesáti let by se dnes dožil nezapomenutelný herec a bavič Vladimír Menšík. Ve filmu a televizi ztvárnil přes 150 postav - mnohé patří do zlatého fondu televizní a filmové tvorby, například role léčeného alkoholika v inscenacích Ikarův pád a Tažní ptáci.
Kolegové a přátelé připomínají také lidskou hloubku velkého herce - mezi nimi i Václav Postránecký:
"Já bych na něj vzpomenout jako na člověka, který uměl především dávat. Jeho náruč byla bezedná a vždycky plná. Byl to láskyplný člověk, kterého je velká škoda - že už tady není."
Člověk oblíbený všemi
Herecká škála Vladimíra Menšíka přitom byla skutečně rozmanitá. Dokázal bavit posluchače u stolu i v amfiteátrech, diváci se smáli při jeho komediálních výkonech, uměl však dojmout i rolemi vážnými (například ve filmech Všichni dobří rodáci, Markéta Lazarová, Ikarův pád či Dobří holubi se vracejí).
Pepřil komedie, odlehčoval snímky "vážné", vždy však s vrcholným mistrovstvím. A uměl skvěle vyprávět - na tom se shodnou všichni, kdo Menšíka znali. Miloš Kopecký ho pokládal za přírodní úkaz, podle Jiřiny Bohdalové byl Vladimír Menšík gejzírem nápadů, uličnictví, legrací; byl sopkou stále před výbuchem, nezcizitelným originálem, sveřepým samorostem a neovladatelným živlem.
Vladimír Menšík se narodil v Ivančicích u Brna (které se mohou honosit i dalšími skvělými rodáky - například Alfonsem Muchou či Janem Procházkou). V roce 1953 absolvoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Vynikal nejen hereckým uměním - uměl i skvěle zpívat a ovládal také několik hudebních nástrojů.
Chvíli hrál u vesnického divadla, v Praze prošel Divadlem E. F. Buriana, až nakonec zakotvil v hereckém souboru Filmového studia Barrandov. "Herec odkázaný jen na divadlo stráví třeba celý život se dvěma, třemi režiséry a ve stejném kolektivu, což neprospívá progresivitě jeho růstu," vysvětloval to se sobě vlastní jemnou ironií.
Pro film a televizi vytvořil přes 150 rolí. Nemoc ukončila Menšíkův život v roce 1988. Pro mnohé to bylo předčasné, Jiří Sovák to však tehdy okomentoval slovy: "Nechal po sobě úsměv. Jen se řekne Menšík - a lidé se smějí. Je to lepší, než kdyby tady byl sto let a nezbylo po něm nic."
