Vojtěch Jasný převzal od prezidenta Zlatou plaketu za své filmové dílo
Režisér Vojtěch Jasný dnes převzal od prezidenta republiky Václava Klause Zlatou plaketu. I přesto, že na konci listopadu oslaví 87. narozeniny, je klasik naší kinematografie plný energie.
„Chci říci, že ještě žiju a chci žít do 100 let, protože musím udělat ještě řadu filmů, které už nikdo tak neudělá. Jsem posledním nestorem, který ještě žije. Po Fellinim, Antonionim a těch dvanácti velkých. Tak ještě žiju. Díky Pánu Bohu,“ tak okomentoval Vojtěch Jasný na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava ocenění za celoživotní přínos světové kinematografii.
Natáčením dokumentů totiž Vojtěch jasný začínal. A věnoval se jim částečně i v době, kdy musel z normalizačního Československa odejít do emigrace.
„Nezbývalo mi nic jiného. Purš, generální ředitel filmu mi řekl, že buď musím dělat film, kdybych se poválel morálně. Anebo že si půjdu sednout, nebo tak něco. Tak jsem se rozhodl, že odejdu. A já bych nepovolil, takže jsem věděl, že bych buď bych skončil morálně, nebo fyzicky,“ vzpomínal Jasný
Pracoval v Rakousku, Německu a ve Spojených státech, kde se nakonec usadil. Působil i jako pedagog. Mezi jeho stěžení filmy, natočené v Československu, patří Až přijde kocour - podobenství o přetvářce a svého času odvážný experiment na poli barevného filmu. Diváky si získali i Eemília Vašáryová a Jan Werich v hlavních rolích.
Poetické vyprávění o dramatickém lámání charakterů na malé vesnici v Československu padesátých let. Snímek Všichni dobří rodáci pak Jasného filmařské kvality jen potvrdil.
Režisér přiměl herce k strhujícím výkonům, nezapomenutelný zůstává především Radoslav Brzobohatý jako František.
Budoucí směřování Vojtěcha Jasného na poli filmu ovlivnil především jeho učitel z FAMU Karel Plicka. „On byl velký mág, spirituálně vyvinutý. A stal se mi takovým duchovním otcem a já jeho asistentem,“ zdůraznil Vojtěch Jasný.
