Zemřela 'Černá kronika' z filmu Ať žijí duchové, herečka Věra Tichánková
Dnes v noci zemřela herečka Věra Tichánková, bylo jí 93 let. Představitelka řady divadelních a filmových rolí, například nezapomenutelné Černé kroniky z filmu Ať žijí duchové, odešla po dlouhé nemoci.
Po druhé světové válce začínala Věra Tichánková na divadle. Filmovou kariéru začala v roce 1958, kdy se objevila ve snímku Touha režiséra Vojtěcha Jasného.
Zatímco ve filmu a televizi hrála především ženy z lidu nebo popletené tetky, v divadle se dostala i k zajímavějším postavám.
„Já jsem měla krásné role. Co považuji za svou nejmilejší roli – Katrin v Matce Kuráži. On vůbec Brecht napsal krásné ženské figury. On to byl nejspíš takový starý rošťák,“ uvedla před časem.
Vynikající byla Věra Tichánková také jako matka v Domě Doni Bernardy. Za roli královny Alžběty v Marii Stuartovně dokonce v roce 2002 dostala cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře.
Kromě velkých charakterních rolí jí divadlo přineslo také celoživotní lásku, herce Jana Skopečka. Manželství jim vydrželo 59 let. „On tak žertoval, měl takové hloupé frky, jak mívají mladí kluci – on je mladší nežli já. Tak já jsem se musela smát. Při té příležitosti jsme se prostě namluvili,“ vzpomínala s úsměvem.
Nesledovala filmy, v nichž hrála
Pro Český rozhlas natočila Věra Tichánková například drama Zvonokosy, Profesor Morus nebo Tajemný příběh pro psa. Ve filmu a v televizi ztvárnila více než sto rolí. V poslední době se objevila třeba ve Vratných lahvích či třech dílech Kameňáku.
Ze starších snímků stojí za zmínku například Jako jed, Smrt krásných srnců, Vyšší princip nebo Smrt si říká Enegelchen. Hrála také v seriálech Četnické humoresky, Hříšní lidé města pražského či Pan Tau. Ačkoli byla velkou milovnicí filmu, na snímky, ve kterých hrála, se nikdy nedívala.
„Teď vím, jak by se to mělo teď dělat, a to nikdy nemůžu změnit. A teď to třeba reprizují. Já se nekoukám. Já bych vzteky pukla, poněvadž vždycky najdu nějakou scénu, kde mě tedy tlačí kuří oko,“ vysvětlovala.
Výjimkou byl seriál Byli jednou dva písaři, kde si po boku Jiřího Sováka a Miroslava Horníčka zahrála hubatou Heřmanku: „Tam byl režisérem Jan Roháč. Jednak on měl šarm. Já jsem byla mnohem starší než on, ale prostě takového mladého, šarmantního, bezvadně oblečeného... Tak jako šel, dal si štamprli, aby se to rozjelo, to tělíčko. To se tak dělalo pěkně.“
Láska k herectví a také smysl pro humor provázely Věru Tichánkovou celý život. Plnohodnotně ho prožít jí nezabránily ani vzpomínky na válečná léta, která částečně prožila ve vězení za to, že sbírala potravinové lístky pro lidi v ilegalitě.
