Akademik z kouřové zátoky Jóhann Jóhannsson přináší islandské písně kosmické

Díla islandského komponisty Jóhanna Jóhannssona, který se pohybuje na pomezí elektronické avantgardy, popu a posluchačsky přístupné vážné hudby, byla už od počátku úzce napojena na spektrum dalších disciplín, mezi nimiž dominují zejména divadlo, taneční performance a film. Jóhannssonova znamenitá dlouhohrající prvotina Englabörn (Andělé, 2002), která vyšla před časem v reedici, je vlastně dramaturgicky citlivě vystavěným záznamem hudby k inscenaci stejnojmenné provokativní hry Hávara Sigurjónssona.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jóhann Jóhannsson

Jóhann Jóhannsson | Foto: Press kit

Album plné křehkých, delikátních melodií, jejichž jednoduchost díky zručné instrumentaci působí velmi naléhavě, je dosud nejlepší ukázkou autorovy schopnosti dojmout posluchače bez využití triviálních schémat a přepjatě patetických gest.

Přehrát

00:00 / 00:00

Akademik z kouřové zátoky Jóhann Jóhannsson přináší islandské písně kosmické

Jímavá elegičnost této desky se do značné míry přenesla i na následující opus, kritikou vzývaný titul Virđulegu Forsetar (Vážení předsedové, 2004). Hodinová kompozice, která stojí na nepřetržitém opakování téhož minutového motivu - vzdáleně připomínajícího fanfáry ze Straussovy symfonické básně Tak pravil Zarathustra - pozoruhodně využívá konceptu nepatrné kompoziční změny. Devítičlenný žesťový ansámbl (4 trubky, 4 lesní rohy a tuba) provádí pomocí drobných posunů v harmonii, melodii i dynamice jakousi hypnózu posluchače, navíc umocněnou zpravidla sakrálním prostředím, v němž bývá skladba uváděna.

Jóhannssonova postmoderní východiska a touha učinit svou hudbu maximálně prostou, emotivní a přitom zcela elastickou, z něj činí jednoho z nejpozoruhodnějších současných skladatelů; jeho služeb proto rádi využívají mnozí avantgardní tanečníci či muzikanti - Barrym Adamsonem počínaje a noisovým duem Pan Sonic konče. Bez odezvy nemohly zůstat ani zřetelně kinematografické kvality jeho děl, během jejichž poslechu jako by posluchačům obrazy samovolně defilovaly před očima. Dle očekávání se v pořadí třetím samostatným albem zamlklého ostrovana stal soundtrack ke komedii Dís (2005), který byl režijním debutem absolventky pražské FAMU Siljy Hauksdóttirové.

Na své čtvrté desce nazvané IBM 1401, A User´s Manual (2006), s níž započal novou kapitolu své tvorby na slavném labelu 4AD, jako by chtěl Jóhannsson nahlédnout do minulosti i budoucnosti zároveň. Jde o nahrávku se silným osobním příběhem v pozadí - její titul odkazuje k archaickému počítači, jenž byl prvním rozšířeným kompjútrem na Islandu. Hlavním inženýrem, odpovídajícím za hladký chod stroje, nebyl nikdo jiný než Jóhannssonův otec Jóhann Gunnarsson. Tento nekonvenčně smýšlející vědec a muzikant brzy přišel na speciální metodu, jak vyextrahovat z neživé technologie její „vnitřní" hlas. Stačilo jen naprogramovat paměť tak, aby se silné elektromagnetické vlnění přístroje proměnilo v blízkosti rádiového vysílače v sérii jednoduchých, nostalgicky zabarvených melodií.

Jóhann Jóhannsson | Foto: Press kit

Albem na tematické i hudební rovině prostupuje zkoumání vztahu mezi lidskou a artificiální inteligencí, paralely mezi lidskou evolucí a technologickým vývojem, pátrání po duši stroje, ale i čistě emocionální zaujetí pro staré kompjútry. Dojem mírně kazily snad jen některé zbytečně opulentní a doslovné pasáže, které signalizují, že přílišné ambice Jóhannssonovi zase tolik nesvědčí.

Po předloňské páté desce Fordlândia, s níž vystoupil v roce 2008 i v Praze, a která byla druhým dílem volné trilogie na téma skrytého života technologií, se Jóhannsson vrací opět s filmovou hudbou. Tentokrát jeho muzika nevychází ani u prestižních vydavatelství Touch nebo 4AD, ale na znamenitém labelu Type, který patří norskému improvizátorovi Svarte Greinerovi.

V limitovaném nákladu vydané CD a vinyl nazvaný And In The Endless Pause There Came The Sound Of Bees je soundtrackem k cenami ověnčenému animovanému snímku Varmints Marca Crasteho. Vkusně romantizující hudba v první půli, - kde se majestátní smyčce, lyrický klavír, harfa nebo celesta potkávají se zvuky přírody (mořští ptáci, bouřka), éterickými sbory a letmými doteky elektroniky - opět poukazuje na Jóhannnssonovy velké přednosti: smysl pro svobodné vnitřní klima písní, prosté, leč účinné aranžmá a schopnost připravit na ploše alba jeden motiv na sto způsobů.

Jóhann Jóhannsson - And In The Endless Pause There Came The Sound Of Bees | Foto: NTOV

Především v poslední třetině desky ovšem evokativní směs terénních nahrávek a postupů klasické hudby značně potemní: z melodramatu se posouváme do dark- ambientní abstrakce a zase zpátky. V závěrečné End-Snowing mraky odtáhnou a půvabný, narativně vystavěný opus deska kulminuje v euforickém crescendu. Jako by říkal: tady u nás se žije v nekonečné pauze, na Islandu nakonec není kam spěchat a v krajině beze stromů je odevšad vidět daleko. Pokud tedy sopka Eyjafjallajökul zrovna nepracuje na plný výkon.

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme