Američany baví na Once jednoduchost a přirozenost, říká Irglová
Česká písničkářka Markéta Irglová pomyslně dvakrát vstoupila do stejné řeky. Před čtyřmi lety získala Oscara za filmovou píseň Falling Slowly ze snímku Once, který natočila s irským hudebníkem Glenem Hansardem. Oba si i zahráli hlavní role. A teď broadwayský muzikál Once - adaptace filmu - získal hned osm prestižních amerických divadelních cen Tony včetně té za nejlepší muzikál.
Markéta Irglová byla hostem Večerního Radiožurnálu.
Jak velkou radost vám takový úspěch muzikálu Once udělal? Byl už čas na oslavu?
Včera jsme byli na předávání cen. Přiletěli jsme oba, já i Glen. On z Irska, já z Islandu. Byli jsme u toho a večer byla oslava. Samozřejmě že všichni byli v úžasné náladě. Podle mě nejvíce proto, že to pro ně znamená, že mají na rok, dva stálou práci, která všechny očividně baví. Byla jsem ráda, že u toho můžu být.
Dá se to srovnat s úspěchem na oscarech?
Ty ceny jsou vlastně oscaři divadelního světa. Ze své perspektivy jsem vnímala, že je to pro ně to znamenalo tolik, co pro nás ti oscaři. Jednak pro jejich osobní ocenění a pro jejich budoucí kariéru. V New Yorku tím divadelní svět žije, tak jsem ze všech lidí, co tam včera byli – ta komunita herců, muzikantů a tvořitelů, cítila, že všichni jsou strašně šťastní, že tam můžou být.
Čím podle vás Once především oslovuje americké muzikálové diváky?
O své pocity ze zisku divadelních cen Tony se podělila ve Večerním Radiožurnálu i spoluautorka muzikálu Markéta Irglová
Myslím, že hlavně svou jednoduchostí a přirozeností. Tady v Americe mají někdy tendence se od přirozenosti a jednoduchosti oddalovat. Ta jednoduchost nějak otevírá lidem srdce novým způsobem. Lidé prostě nečekají a jsou ochotni to přijmout do sebe a nechat se tím ovlivnit. V Americe chodí hodně lidí na muzikály nebo na filmy proto, aby na chvilku vypnuli mozek a odpojili se od problémů. A když přijde něco takového, co je lidské, tak je člověk přinucený do toho více investovat sám sebe a přemýšlet nad svým životem, nebo se nechat inspirovat. A to si myslím, že tahle zkušenost lidi láká. Připadají si, že jsou součástí příběhu, a jsou do něj investovaní srdcem.
V muzikálu zní české lidové písničky. Čím to podle vás je, že si tak získaly diváky?
Myslím, že jsou energetické, rázné. Jsou hodně dynamické. I když jsou to Američani, poradili si s přízvukem a krásně to zazpívali. Mají tam i dvě houslistky, jedna paní hraje na akordeon. Američané cítí, že to je jiná kultura, a pěkně jim to tam zapadá.
Uvažujete o této muzikálové verzi i v Česku?
Podle toho, jak to sklízí úspěch, je pravda ta, že pokud je něco úspěšné a úspěšně to vydrží na scéně (ať už v Americe nebo Británii) rok, tak pak se to vydává do dalších zemí na světě. Podle úspěchu, který to zatím sklízí, si myslím, že se to dostaně všude možně po světě, nejenom do Čech.
Prestižní divadelní ceny Tony ovládl muzikál Once Hansarda a Irglové
Číst článek
