Band of Horses: hudebně antiprogresivní deska

18. května vyšla u labelu Columbia třetí řadová deska amerických Band of Horses. Na rozdíl od prvních dvou počinů tohoto spolku obecně nesklidila příliš dobré hodnocení - a to v době, která plnovousatým obdivovatelům retro alternativního country a folku poměrně přeje.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Band of Horses

Band of Horses | Foto: Sony Music

Původně seattleská, dnes v Jižní Karolíně usazená kapela. Původně trio, dnes o doprovodné muzikanty z turné rozšířené na pětici. Původně hlavně projekt lídra Ben Bridwella, dnes kolektivní autorské úsilí všech členů (proto taky před vydáním Infinite Arms padala prohlášení jako „první skutečná deska Band of Horses"). Původně na soupisce SubPopu, dnes u velké Columbie. Původně indie-rocková americana, dnes ordinérní popík v instrumentálním provedení country kapely.

Přehrát

00:00 / 00:00

Band of Horses: hudebně antiprogresivní deska

Zkraje desky na nás Band of Horses vybalí ne špatně zvolený otvírák Factory, romanticky sladkobolnými smyčci podkreslené midtempo, které by před několika lety možná docela dobře slušelo britským Verve.

Band of Horses - Infinite Arms   | Foto: Columbia Records

V průběhu alba sice Bridwell a spol. nastražili i několik mírně rychlejších kousků (Laredo, Dilly, NW Apt), ty ale zase melodikou a zvukem hodně evokují pozdní Foo Fighters. Jestli to je zrovna klad, nechám na vás.

Většina alba je ale beznadějně utopená v pomalých tempech (což samo o sobě samozřejmě není chyba) a unavených popových nápadech (což už chyba je). Skladby jako Blue Beard, On My Way Back Home, Older nebo Trudy jsou nudné výplně, které často po rádiových třech minutách spíš přestanou než skončí. Bridwellův nenápadně emotivní hlas je skoro pořád utlačován impotentním sborovým roštím. Co se týče textů, kdysi možná odzbrojující přímočarost se tu dostává (v lepším případě) až na hranu kýče.

Jako celek je Infinite Arms hudebně antiprogresivní. Tedy, nesnaží se znít trendy retro, případně trendy retro s občasným šmrncnutím modernou, což je relativní klad. Ten ale snadno přebíjí průměrnost a zapomenutelnost slabého alba. Jestli chtějí Band of Horses přitakání nemastnosti a neslanosti vydávat za produkt uměleckého zrání, ať to zkusí na někoho naivnějšího. Příště líp, pokud vůbec!

Robert Candra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme