Black Mountain: Hory jsou součást našich životů
V pátek 8. dubna zahrají v pražském Lucerna Music Baru kanadští Black Mountain. Tito vlajkonoši současného psychedelického retro-rocku mají na kontě tři elpíčka u labelu JagJaguwar a jsou vyhlášenou koncertní kapelou. Připomínáme, že páteční koncert začíná už v 19:00, předkapela jsou američtí Spindrift.
Před vystoupením se s bubeníkem Joshuou Wellsem telefonicky spojil Robert Candra.
Zanedlouho si zahrajete na legendárním festivalu tvrdé hudby Roadburn v Holandsku. Nechci být nezdvořilý, ale není to pro Black Mountain trochu moc „heavy" prostředí?
To nevím, já mám rád různé druhy hudby. A myslím, že ti pořadatelé taky. Roadburn není celý jen „heavy", jsou tam různé polohy. Je tam hodně temné hudby, ale třeba takoví Swans nejsou úplně vždycky heavy, Jesse Sykes And The Sweet Hereafter jsou spíš do folku... Je to různorodé. Jsme velcí fanoušci klasického metalu, já osobně mám strašně rád Sunn o))). A hrajou tam Voivod, na to se hodně těším.
O Black Mountain se píše, že jsou bojovou kapelou Black Mountain Army. Pořád ještě bydlíte s bandou přátel, která si takhle s nadsázkou říká?
Nejde o to, že bychom spolu přímo bydleli. Máme na mysli spíš arzenál různých uměleckých věcí, které naši přátelé ve Vancouveru dělají, a způsob, jakým si navzájem pomáháme pořádat koncerty nebo výstavy. Spousta našich přátel jsou skvělí umělci, fotografové, herci a podobně, a my jsme jim prostě chtěli složit poklonu za to, jak nás podporují - a na druhé straně i my je. Ve Vancouveru je malá, ale velice živá scéna. V zásadě jde o to, že je potřeba úsilí nás všech, aby v tom městě nebyly jenom noční kluby pro DJe a tak.
Děje se něco u bokovky Pink Mountaintops? Je na cestě nová deska?
Pravděpodobně ano. Všichni se ve volném čase věnujeme dalším kapelám, takže věci se vynořují. Třeba naše zpěvačka Amber a já spolu hrajeme v Lightning Dust a pracujeme na nějakém materiálu, jsem si jistý, že taky Steve má určitě nové věci s Pink Mountaintops. Je to jen otázka času.
Mimochodem, evidentně máte slabost pro hory - to je něco typicky kanadského, nebo o co jde?
Má to hodně co dělat s Vancouverem. To město je obklopené horami. To je jedna z nejlepších věcí na něm, hory jsou prostě hned vedle, takže za patnáct dvacet minut můžeš být úplně v přírodě, v lese, pod nějakou horou nebo u moře. Hory jsou důležitá součást našich životů.
Jste známí tím, že se aktivně zapojujete do sociální práce ve Vancouveru, hlavně v chudé a problémové čtvrti Downtown Eastside, někteří z kapely pracovali pro protidrogovou komunitu Insite. Jak jste s k téhle práci dostali?
Řada z nás pracovala v nejrůznějších službách v Downtown Eastside, já konkrétně i pro Insite. Už to nedělám, protože se věnuju naplno hudbě, ale byl jsem tam několik let. Dostali jsme se k tomu tak, že tu organizaci založili lidi jako my, o něco starší, ale taky normální sígři, jako jsme byli my. Rozjeli to, protože Vancouver je pro hodně lidí dost drsné místo k životu, je tam spousta problémů spojených s drogami. Pro nás to byla šance dělat něco smysluplného. Všichni jsme si odpracovali své po restauracích a v podobných jobech, které nemají valný smysl, a tohle byla cesta, jak se živit něčím, co je řekněme v souladu s naší filosofií.
Přitom asi člověk občas vidí dost nepříjemné věci. Promítlo se to nějak do vaší hudby?
To si nemyslím. Určitě ne přímo, jsou to dvě různé věci. Nedáváme své zkušenosti z tohohle typu práce do souvislosti s naší hudbou. Jestli je tam vůbec nějaká spojitost, tak hodně nepřímá a podvědomá. Je to prostě součást Vancouveru, součást tamní komunity.
Na vašem třetím albu Wilderness Heart jste poprvé spolupracovali s producenty, konkrétně Davem Sardym a Randallem Dunnem. Jaké to bylo a co právě tihle dva desce dali?
Jsou od sebe hodně odlišní. Randall Dunn má hodně uvolněný přístup k věci, dalo by se říct až zenový. Na druhou stranu Dave Sardy byl velmi dominantní, je to asi víc losangeleský typ. Myslím, že výsledky obou jsou dobré. Jen nás každý tlačil jiným směrem. Nebylo to snadné, ale my jsme to ani tak nechtěli. Byla to zkušenost.
Jak desku ovlivnila chemie a historie slavného studia Sunset Sound v Los Angeles, kde jste točili?
Mám to místo strašně rád. Musím říct, že to je moje nejoblíbenější studio ze všech, kde jsme kdy nahrávali. Má prostě „vibe". Věci, které jsme v LA natočili, mají takový světlejší, veselejší pocit. Sunset Sound je prostě klasika. Studio, které se od sedmdesátých let vůbec nezměnilo. Jenom natáčet tam tracky bylo velmi inspirativní.
Zdá se, že na Wilderness Heart jste písně hodně pokrátili a očesali, místy zníte trochu jako Deep Purple nebo Led Zeppelin. Kam se vydáte dál?
To my ještě nevíme. Obvykle to nevíme, než se tam dostaneme. Ale konstantně platí, že nechceme dělat něco, co už jsme dělali. Ujišťuju tě, že naše další deska bude znít úplně jinak než ta poslední. Jak, to zjistíme, až se k ní dostaneme.
V pátek se část Black Mountain také zastavila před koncertem ve studiu Radia Wave. Poslechněte rozhovor, který vedla Veronika Mayerová.
