Black Tusk: sonická kovadlina a její limity

Black Tusk, power trio ze Savannah v americké Georgii je jedním z příkladů toho, že o kapely z alternativně-metalové scény začínají projevovat větší zájem i vlivná média jako Pitchfork, zaměřená spíš na indie výstřelky. Vy se teď na jejich aktuální album, které pod názvem Taste the Sin vyšlo před pár týdny u Relapse Records, můžete podívat zblízka s Robertem Candrou.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Black Tusk | Foto: Geoff L. Johnson

Black Tusk, tedy tři kumpáni z jedné ulice v Savannah, se dali dohromady v roce 2005. Přestože sami charakterizují svůj styl jako „swamp metal", tedy metal z bažin, je znát, že v trubkách jejich mašiny na riffy koluje aspoň trocha punkové šťávy, která odkazuje na prehistorii kapely. Nicméně současní Black Tusk spíš s gustem míchají metalové a hardcorové postupy a bratří se s rodáky jako Baroness a Kylesa. Ostatně autorem designů pro Black Tusk (včetně toho aktuálního, v duchu vampírské secese) je frontman Baroness a místní výtvarník John Dyer Baizley. Taste the Sin je celkem třetí řadovka, po samizdatovém debutu The Fallen Kingdom a předloňském albu Passage Through Purgatory vydaném u lokálního labelu Hyperrealist, a zároveň je to pro Black Tusk první zářez u Relapse Records.

Přehrát

00:00 / 00:00

Black Tusk: sonická kovadlina a její limity

Jak je poslední dobou v kraji zvykem, stopáž desky (rozdělené vlastně na dvě minialba) se drží lehce nad půl hodinou, do které stihnou Black Tusk nasypat desítku tříminutových vypalovaček. A ´nasypat´ je tu dost klíčové slovo. To, v čem je velká síla téhle úderky, tedy energie, je totiž zároveň limitem alba. Black Tusk to do vás tlačí od začátku do konce, nohu z plynu sundají maximálně na pár vteřin a bušíme dál. A tahle neproměnlivost tempa se i na skromné ploše alba nakonec trochu zajídá. Navíc ji podporuje i určitá melodická nevýraznost riffů. Ty se točí prakticky celou dobu v rozmezí několika tónů, a ačkoli sem tam vykoukne slušný nápad, většinou mají skladby tendenci splývat.

Black Tusk - Taste the Sin | Foto: Relapse Records

Na druhou stranu musím říct, že zvuku se nedá vytknout nic. Black Tusk tvoří ve třech lidech tvoří úctyhodnou sonickou kovadlinu. Kytara je lahodně hutná, basa masivní a výrazná, nástroje jsou vyvážené a čitelné. Když si dám tohle dohromady s nesporným nasazením, vychází mi z Black Tusk kapela, kterou bych si koncertně zřejmě užil. Nicméně album Taste the Sin je zatím opravdu spíš ochutnávka. Ke hříchu, pro který by stálo za to umřít, má daleko.

Robert Candra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme