Buck, Daniell, Fennesz: vesmír v pětačtyřiceti minutách

Rakouského experimentátora na kytaru a laptop Fennesze známe především jako tvůrce melancholických nálad, které mají evokovat zašlý svět dávných hudebních lásek. Na albu Knoxville je tomu ale zcela jinak, Fennesz tu totiž není sólistou, ale součástí energického tria, které kromě něj tvoří bubeník Tony Buck a kytarista David Daniell.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Buck, Daniell, Fennesz – Knoxville

Buck, Daniell, Fennesz – Knoxville | Foto: Thrill Jockey Records

Tonyho Bucka české publikum dobře zná z jeho sólových vystoupení i z koncertu mezinárodního ansámblu Regenorchester, ve kterém hraje i Fennesz. Kromě toho je Buck členem vynikajícího jazzového improvizačního tria Necks a mnoha dalších sestav.
Třetí zúčastněný, americký kytarista David Daniell se kromě sólového hraní na pomezí rocku a noiseu objevuje bok po boku newyorských kytarových desperátů a experimentátorů Thurstona Moorea a Rhyse Chathama, spolupracoval ale i s podstatně jemnějším elektronickým experimentátorem Sylvainem Chaveauem a je členem skupiny San Agustin.

Přehrát

00:00 / 00:00

Buck, Daniell, Fennesz: vesmír v pětačtyřiceti minutách

Společné album trojice bylo nahráno v únoru na festivalu v americkém státě Tennessee a vyšlo na značce Thrill Jockey.

Spousta improvizačních, v reálném čase vzniklých desek překvapuje tím, kolik se v nich skrývá prostoru a interpretačních možností. Leckdy by se skoro dalo mluvit o vesmíru vytvořeném v pětačtyřiceti minutách. Trojice Buck, Daniell a Fennesz ale tento imaginativní potenciál spíše potlačuje a vydává se do zdánlivě dobře známých končin, totiž do světa rocku.

Christian Fennesz | Foto: Maria Ziegelboeck

Improvizace takto zkušených hráčů, kteří se na nejvyšší úrovni věnují překračování žánrových hranic a omezení, ale samozřejmě nemůže dopadnout jako bezduché jamování a boj o co nejdelší sólo. Album si udržuje drive a napětí a přitom všichni tři hudebníci vlastně dělají jen to co pokaždé: Buck hraje nejrůznějšími předměty na ráfky bubnů, Fennesz vytváří křížence glitchů a zvuku kytary, Daniell zkresluje a vazbí.

U improvizovaných alb, která jsou rozdělena na jednotlivé tracky, vždycky přemýšlím, je-li zachována chronologie vystoupení, nebo zda pomohly střihačské nůžky a škatulata. U Knoxville těžko říci, pokud se ale jedná o autentický záznam, zaslouží si deska o to větší pochvalu.

Petr Ferenc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme