Caribou: „Taneční muzika mě už zase baví...“
Dan Snaith alias Caribou vydává novou desku Swim. A s ní se rozjíždí na masivní dvouměsíční evropské turné. Díky němu zavítá Dan podruhé do Prahy a tyto skutečnosti zavdaly dvojitý důvod, proč předákovi kapely zavolat a krátce ho před pražským koncertem vyzpovídat. Na začátek jsem Danovi položil jednu otázku směřující trochu do historie.
V České republice se stal známým teprve v posledních pěti letech, a tak spousta posluchačů vůbec neví, že první desky vydal jako Manitoba. Co ho vedlo ke změně názvu projektu?
Byl jsem zažalován jedním punkerem (Richardem „Handsome Dick“ Manitobou – současným zpěvákem MC5 – pozn. redaktora), abych přestal používat jméno Manitoba. Bylo to nesmyslné a frustrující, protože každý působíme na zcela jiné scéně. Ale než abych ztrácel drahocenný čas po soudech, změnil jsem si jméno na Caribou, takže naše staré nahrávky teď najdeš v obchodě už pod mým současným názvem.
Na svých deskách, ale především na koncertech se projevovala tvoje záliba v masivní, často komplikované rytmice. Na mysl mi leze, jestli to nemá co dočinění s tvým matematickým vzděláním, kombinatorikou.
Právě naopak. Moje zaujetí pro rytmy má čistě intuitivní, fyzické a emocionální pohnutky. Nemá vůbec nic dočinění se složitým přemýšlením. To je ten důvod, proč rád bubnuji a proč mají bicí tak privilegované místo na mých nahrávkách.
Také jsem četl, že na loňském ATP festivalu jsi představil svou hudbu ve velmi bombastickém 15členném obsazení. Nevyjde tato nahrávka někdy v budoucnu na CD?
Nepředbíhej! Zatím jsem neměl čas si tu nahrávku ani pustit. Ale pokud vyjde dobře, proč ne.
Neměl jsem zatím tu čest slyšet celou novou desku Swim, ale z ukázek, které už jsou venku, mě tvůj nový zvuk poměrně dost překvapil. Mám pravdu, že jsi tentokrát více koketoval s elektronikou?
Spíš jsem měl čas více flirtovat s taneční muzikou. Pokud znáš mou první desku Start Breaking My Heart, tak ta byla plná elektroniky. Na Swim se spíše jedná o to, že jsem více djoval a tím pádem víc chodil do klubů. Zajímal jsem se o taneční muziku jak z minulosti, tak tu současnou. Tím nechci říci, že jsem natočil taneční desku, ale byla mou obsesí hodně ovlivněna.
PŘEČTĚTE SI: Profil Dana Snaitha a recenzi jeho poslední desky Swim
I když jsem četl, že na desce je opravdu velká řádka hostí, není to náhodou svým způsobem trochu návrat právě k debutu Start Breaking My Heart?
Ano i ne. V době, kdy jsme natáčel debut, jsme byl fascinován UK garage vlnou. Dnes mě spíš zajímá dubstep, který považuji za velmi inspirativní taneční směr. Ale je pravdou, že všechny mé hudební lásky z minulosti tu a tam znovu vyplouvají na povrch, a tudíž se můžou objevit v mé hudbě i v budoucnu.
Kdo tě zaujal na dnešní dubstepové scéně?
Baví mě hudba, kterou vytváří James Blake, Ikonika, Darkstar, Joy Oris nebo Burial. Po dlouhé době mě taneční hudba zase baví. Před třemi čtyřmi roky mně přišlo všechno stejné, nezajímavé, masivní basová linka a nic víc, ale dnes je taneční scéna mnohem barevnější, jak se snaží hudebníci dostat do svých skladeb řadu rozdílných vlivů.
Co si mám představit pod názvem tvé desky, která se jmenuje Swim?
Název alba má dvě základní roviny. Ta první je taková, že jsem se snažil udělat desku, která jako by vyvěrala z vody. Všechny elementy jako by se omývaly navzájem – od rytmů až po různé zvukové efekty, které zní ve skladbě jakoby ve vlnách. Idea byla, aby jako celek deska zněla velmi tvárně, měňavkovitě. A druhá rovina je velmi prostá. Celý loňský rok jsem se učil plavat. Kromě chození do klubu jsem spoustu času strávil v bazénu a to se muselo na desce projevit.
Vyrážíš na turné, které se podruhé dostane i do České republiky. Pamatuješ si na první koncert v Praze před dvěma roky?
Aby ne. Byla to velká zábava. Náš řidič je Čech z Prahy, takže nám toho o vašem hlavním městě spoustu navyprávěl a my už se nemohli dočkat, až si tu zahrajeme. A i přes velké očekávání musím i po dvou letech říct, že to byl zřejmě nejlepší koncert z celého turné!
Jak se bude lišit tvé letošní vystoupení od toho předloňského? Četl jsem, že připravuješ něco opravdu speciálního.
Před pár roky jsem přemýšlel, jak zahrát moji muziku tak, aby to bylo zajímavé a zábavné. Taneční muzika už dávno není pouze o pouštění předtočených pásků a já se snažil, aby celkový výraz kapely byl co nejživější, prostě spontánní. Během let jsme propojili naši vizualizaci s živým hraním, takže cokoliv, co se zahraje na pódiu, může být spouštěčem něčeho dalšího jak na pódiu, tak v naší projekci. Například když náš bubeník udeří někam do své soupravy, může spustit něco na naší projekci. Nebo když zmáčknu určitou klávesu, můžu ovlivnit výsledný efekt na basákově vokálu. A to dělá hudbu i pro nás stále hravou a vzrušující.
Díky moc za rozhovor!
Na viděnou v červnu v Praze na koncertě. Ahoj
A protože i díky českým přímým ‚konexím‘ se kapela už dnes na koncert moc těší, tak mně nezbývá než vás na jejich vystoupení ještě jednou pozvat. Proběhne 21. června v klubových prostorách MeetFactory. Rozhodně si ho nenechte ujít.
