Cut Copy: Větší než malé množství provinilého potěšení
Revoluce pojídá své děti a platí to i o hudebních vlnách. Cut Copy v polovině nulté dekády povýšili svým albem Bright Like Neon Love elektro-pop na objekt hipsterského zbožňování a s následnou plackou In Ghost Colours se usadili na pomyslný trůn téhle scény.
Jenže pak jejich zvuk vytěžil mainstreamový pop a Cut Copy – stejně jako jejich staří fanoušci – začali zjišťovat, že tahle scéna už není tak úplně jejich. Osmdesátkové retro se už opravdu maličko přejedlo a australský kvartet na novém albu Zonoscope našel dvě cesty ven. Nejprve na první polovině alba ještě více tlačí na pilu popové chytlavosti, aby v té druhé přidali na experimentech a začali se od synth-popu vzdalovat.
Úvodní šestiminutová Need You Now je popová minisymfonie, ve které zpěvák Dan Whitford předvede emocionálně vypjatý výkon jako z nějakého šestákového muzikálu, a následná Take Me Over čaruje letní pohodu zvuky pláže a bongo bubínky. Když ve třetí skladbě – a pilotním singlu Where I'm Going – začnou Cut Copy vrstvit vokální harmonie á la Beach Boys, začnete mít trochu podezření, že na nás šijí ironickou boudu. Dá se tomu ale odolat, když svoje – tedy naše – provinilé potěšení servírují stylem, který připomíná Flight of The Conchords přehrávající latinskoamerickou telenovelu? Je to, jako kdyby přílivová vlna, která se na obalu alba přelévá přes Manhattan, neměla být vůbec symbolem budoucí ekologické apokalypsy, ale radostnou zvěstí, že odteď bude ještě více pláží.
Jenže pak přijde předěl v podobě psychedelické vložky Strange Nostalgia For The Future a začne pomyslná druhá strana LP desky, kde jsou Cut Copy najednou trochu jinou kapelou. Popovou smršť vystřídá hledání nových způsobů, jak zvýšit posluchačovu slast. Větší prostor dostanou živé bicí a kapela začne vyjevovat svoji lásku k Fleetwood Mac, poprockovým přeborníkům z přelomu sedmé a osmé dekády. Sám se teď nějak nemohu rozhodnout, jestli je Hanging Onto Every Heartbeat nejujetější pocta osmdesátkovému po(m)pu, anebo nejlepší skladba o tom, jak je krásné být naživu.
Na závěr si Cut Copy připravili ještě jedno překvapení – Sun God je patnáctiminutová modlitba k synthfunkovému groove, která jede jako nezastavitelný parní válec pořád dál a dál. Cut Copy se s okolnostmi kolem své třetí desky vyrovnali se ctí – kdo chtěl hity, nebude zklamán, stejně jako ti, kdo čekali nějakou progresi. Kdo chce, může hrát hru „poznej sampl nebo ukradenou melodii“. My ostatní se můžeme bavit s kapelou, která i nadále nenápadně přepisuje zvuk současného popu.
Cut Copy – Zonoscope (2011, Modular)
