David Garrett, houslista s vizáží rockové hvězdy, vystoupí s Českou filharmonií v Praze

V pražském Rudolfinu vystoupí jeden z nejslavnějších houslistů mladé generace David Garrett. V rámci mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha tam zahraje s Českou filharmonií. Německo-americký hudebník se ve světě neproslavil jen jako klasický houslista, ale i jako rocková hvězda pořádající show pro desetitisíce diváků.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Housle (ilustr. foto) | Foto: Prokop Havel

Redaktorka Českého rozhlasu Markéta Kaňková se umělce při jeho návštěvě Prahy zeptala, která z těchto rolí je mu bližší.

Musím říct, že já sám mezi těmito rolemi nevidím žádný rozdíl. Jediné, o co se vždy snažím, je hrát dobrou a kvalitní hudbu, Je jasné, že z pohledu publika se může zdát, že mince má dvě strany, pro mě má hudba ale jen jednu. Sleduji jen jeden cíl, a to zprostředkovat lidem kvalitní produkt. Hudba by měla mluvit sama za sebe, to ostatní není podstatné.

Jako hudebník máte klasický background. Před několika lety jste se ale začal intenzivně věnovat i populární hudbě. Co vás vedlo k rozhodnutí založit si kapelu a hrát s ní mainstreamový repertoár?

Bylo to celé otázkou vývoje, kterým prochází každý člověk a každý interpret. Já jsem se o popovou hudbu začal zajímat, protože nás obklopuje na každém kroku. Je zkrátka všude.

Přehrát

00:00 / 00:00

O hudbě, vizáži i hraní ve filmu se s mladým houslistou Davidem Garrettem bavila redaktorka ČRo Markéta Kaňková

Chci být současným umělcem, a tak se snažím neignorovat vlivy, které na nás působí. Když se podívám do historie a zaměřím se na skladatele nebo instrumentalisty, kteří pro mě něco znamenají, všichni čerpali ze své doby. Všichni ji intenzivně vstřebávali a přetvářeli ve svém díle. Myslím, že je to zcela běžná a přirozená věc, a tak je to i v mém případě.

Spíše než obraz spořádaného hudebníka si budujete image svéhlavé rockové hvězdy. Odbarvujete si vlasy, vystupujete v neformálním oblečení, často se fotíte polonahý a rád ukazujete své tetování. Co chcete touto image vlastně vyjádřit?

Nejvtipnější na tom je, že já tím vším nechci vyjádřit vůbec nic. Nevím, proč to lidi zaskakuje, a nevidím jediný důvod, proč by to někoho mělo pohoršovat. Je to má přirozenost.

V roce 2013 jste ztvárnil hlavní roli v životopisném filmu o houslovém virtuózovi Niccolu Paganinim. Jak těžké pro vás bylo stát se na tu chvíli hercem a co vám tato zkušenost dala?

Nikdy jsem sám sebe nevnímal jako herce, od začátku jsem ale cítil, že jsem schopný vytvořit Paganiniho portrét. Jednak proto, že jsem sám houslista a také proto, že věci, které se děly v jeho životě, se velice podobají mým vlastním zkušenostem. Niccolò Paganini byl naprosto odevzdaný hudbě, neustále se snažil dosahovat dokonalosti a překonávat sám sebe.

Byl to showman a génius, který se vedle ohromné slávy musel vyrovnávat i s kritikou a nepřijetím. Tyto propady zná každý profesionální umělec, každý houslista se s nimi potýká. Důležité je ale zmínit, že na začátků mé práce na filmu stála nabídka tvůrců, abych vytvořil soundtrack.

Markéta Kaňková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme