Nestává se (bohužel) často, že bychom v Radiu Wave recenzovali hudebníka nebo kapelu z Portorika, ale přišel den, kdy tento nedostatek aspoň částečně nahrazujeme. Do hledáčku vlivných hudebních serverů se nedávno se svou druhou deskou Tan Bajo dostala právě tamní garážová šestice Davila 666.

Tento článek je více než rok starý.

9:00 20. dubna 2011 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Píše se o nich jako o „portorikánských Black Lips" nebo „Menudu na drogách", ale Davila 666 pochopitelně nejsou ani atlantští rozjívení hipsteři, ani slavný boyband, ze kterého vzešel Ricky Martin. S Menudem sdílí maximálně lásku k popu, který pak podobně jako Black Lips obalují často bizarním psychedelickým předivem.

Inspirace jsou na Tan Bajo veřejně přiznané: šedesátkové girl bandy, power pop, garage rock i punk a la Ramones (ostatně podle „bratří" Ramoneových si i členové kapely říkají všichni příjmením Davila). Integrální součástí všech zmíněných stylů je výrazná melodie - a Davila 666 mají nesporý talent napsat hitovku, i kdybyste je o půlnoci vzbudili (pokud by tedy spali, o čemž dost pochybuju). Zároveň mají tu správnou drzost svoje písničky prodávat v takovém lo-fi balení, že kolikrát nepoznáte, jestli ten nástroj v pozadí je tamburína, nebo krabice od bot. Jindy nechají přes celou skladbu pištět zpětnou vazbu, klidně ustřihnou song v půlce verše nebo proženou doprovodné sbory tolika efekty, že výsledek je skutečně smysly matoucí.

A právě v těchto pasážích, kdy si nejste úplně jistí, co se na vás pod psychedelickým přehozem z desky valí, jsou Davila 666 nejsilnější. Kombinace melodických háčků, punkového drajvu, osobitého vokálu frontmana a nespoutané hlukové hravosti v takových chvílích staví tenhle sextet klidně na úroveň zmiňovaných slavných Black Lips.

Na druhou stranu jsou na Tan Bajo i polohy o dost konvenčnější. Řada skladeb postrádá právě tu přidanou hodnotu kreativní ujetosti, která z těch nápaditějších dělá malé zaprášené diamanty. Co zbývá, jsou poměrně obehrané a předvídatelné retro kousky, jakých jsme slyšeli (a ještě uslyšíme) spousty.

Ve výsledku je to asi tak fifty-fifty. Ale Tan Bajo si stejně poslechněte aspoň na internetu. Je to celé stejně jenom „muzika pro obveselení smutné spodiny", jak žertem říkají členové kapely. A navíc - španělština rokenrolu proklatě sluší.

Robert Candra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít