dBridge: „Udržet si určité stádium zvídavosti...“

9. prosince proběhla v prostoru Meet Factory RBMA info session. Akce se posléze přehoupla v klubovou noc, na níž zahráli Jeff Milligan, Dorian Concept, Matt Black z Coldcut a také Darren White, neboli dBridge. V 90. letech byl jedním ze členů slavného dnb projektu Bad Company a v současnosti je také úspěšným sólový producent, který vydal v roce 2008 kritiky i fanoušky skvěle přijatou desku The Gemini Principle. S dBridgem si v Meet Factory povídal kolega Jarda Petřík.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

dBridge | Foto: Exit Records

Málokdo to ví, ale když jste se na začátku devadesátých let poprvé objevil na hudební scéně, bylo to společně s vaším bratrem Stevem Spacekem v projektu The Sewage Monsters. Pak se vaše cesty rozdělily a až před třemi roky, díky Black Pocket Series, jste spolu opět začali spolupracovat. Steve teď žije v australském Sydney a vy v Londýně… Vídáte se vůbec a máte nějaké společné hudební plány v blízké budoucnosti?
Je to docela komplikované. Samozřejmě mi chybí, hlavně po osobní stránce, ale s internetem se hodně věcí ulehčuje. On má teď hodně práce s projekty Africa Hitech s Markem Pritchardem a k tomu ještě další projekt Space Invadas, ale určitě je to jen otázka času, kdy se naše hudební cesty v budoucnu zase propojí.

V posledních měsících jste hodně spolupracoval s duem Instra:Mental, jak jste je objevil?
Nejdřív jsem od nich slyšel track Naked Zoo na kompilaci Soul:r. A ta skladba mě prostě odstřelila, v té době nebylo kolem nic zvukově podobného. Znělo mi to hodně dospěle, úplně to ve mně rezonovalo a já se ptal sám sebe, kde to sakra celou tu dobu bylo. Řekl jsem si, že musím zjistit, co je to za lidi, a osobně jsme se potom potkali na festivalu Sverwe v roce 2007. Někdo nás představil, tak jsme začali pít pivo a bavit se a zjistili jsme, že máme stejný pohled na hudbu i plno dalších věcí. Tak jsme si vyměnili čísla a oni mě pozvali do svého studia, což bylo zrovna v době, kdy jsem přesně nevěděl, kam se v hudbě dál ubírat. Takže se dá říct, že se objevili v pravý čas, aby mě určitým způsobem nakopli a já se zase začal těšit na skládání. To bylo nějak před třemi lety a od té doby jsme spolu prakticky nepřetržitě v kontaktu.

Slyšel jsem, že Instra:Mental připravují v únoru k vydání novou desku? Jak to s ní vypadá?
Ano, už je dokončená, měl jsem ji možnost slyšet a zní to opravdu hodně dobře.

A jak to vypadá s následovnicí desky The Gemini Principle. Už je něco na obzoru?
Právě jsem se přestěhoval do nového, regulérního studia, což je skvělé. Poslední dobou jsem totiž hodně cestoval, takže moje studio bylo vždycky v některém z rohů nebo místností mého bytu, což nebylo to nejlepší prostředí pro skládání hudby. A když jsem pracoval třeba právě s Instra:Mental, kteří mají vlastní studio, tak jsem zjistil, že mi to prostě chybí. Mám hodně zvukového vybavení, syntezátorů a všeho, takže jsem chtěl mít všechny tyhle věci zase pohromadě kolem sebe, na jednom místě s dostatkem volného prostoru kolem. Je to teprve pár dnů, co jsem se do toho studia přestěhoval, takže ještě nemám ani všechno rozbalené, čeká mě to, až se vrátím z aktuálního turné po Novém roce zpátky do Londýna. Zavřu se konečně od okolního světa a budu mít svůj klid pro skládání hudby a už se na to opravdu těším.

dBridge - The Gemini Principle | Foto: Exit Records

Váš poslední vinyl Love Hotel už ve své podstatě ani není drum´n´bass. Obě skladby jsou hodně temné, atmosférické a minimalistické. Je to cesta, kterou se chcete ubírat i dál?
Co se týče nové desky, tak na ní chci mít hlavně hodně vlastních vokálů. Už mám i pár nápadů na nové skladby, ale samozřejmě nevylučuju, že album bude mít podobný nádech. Ostatně celý náš projekt Autonomic je o tom, že se snažíme drum´n´bass, který je přijímán určitým způsobem, dělat jinak. Pro nás je to prostě elektronika, která nemá daleko třeba k produkci Fever Ray nebo How to Destroy Angels. Když si poslechnete jejich skladby, tak mají hodně podobné tempo jako moje věci z posledních měsíců. A taky temnější, náladovou atmosféru. Ten beat ve skladbě Love Hotel vlastně vzniknul úplně zvláštně, prostě se mi o něm zdálo. A když jsem se probudil, tak mi pořád zněl v hlavě, a protože jsem měl hned vedle počítač, tak jsem ho rychle zaznamenal.

Takže vy sníte v beatech?
To se mi stalo úplně poprvé v životě. Už se mi dřív stalo, že se mi zdála nějaká melodie, ale nezapamatoval jsem si ji. Jen jsem věděl, že to byla ta nejlepší melodie, co jsem kdy slyšel, což je ve své podstatě strašně frustrující. Víte, že jste ji měl v hlavě, a že už ji nikdy neuslyšíte, protože ráno je prostě pryč… Takže tenkrát jsem měl štěstí, že jsem ten beat nezapomněl. Ale zpátky k tomu albu, doufám, že nebude až moc zamyšlené. Chci prostě nahrát dobré elektronické album s mými vokály a doufám, že se to bude lidem líbit.

dBridge | Foto: Exit Records

Zmínil jste Fever Ray, jaké další nové projekty a kapely z posledních let vás zaujaly?
Fever Ray určitě. Taky Arcade Fire, na které jsem se šel podívat naživo a jejich koncert jsem si vážně užil, je to skvělá kapela. Pak třeba How to Destroy Angels jsou taky dobří nebo Blonde Redhead.

To je ale daleko víc kytarovek než elektroniky.
To je pravda, vyrostl jsem na tom. V mládí jsem hodně poslouchal kytary, když jsem se začal zajímat o hudbu víc. Kapely jako Cure, Inspiral Carpets, Charlatans, Stone Roses jsou v podstatě můj hudební background. Asi jsem trochu shoegazeový typ a možná právě odtamtud pochází zamyšlenější, náladová stránka mojí hudební osobnosti. Miluju kytarovou hudbu. A co se týče moderní elektroniky, tak mě teď hodně baví dubstepová scéna. Mám rád věci, co dělá třeba James Blake, mám rád Skreama, Martyna, 2562, Space Dimension Controller. Na téhle scéně je teď hodně talentů.

Zpíváte taky ve skladbě These Words na Martynově desce a psal jste i text pro track Justified na Breakageovo album, jak jste si užil tuhle jinou stránku hudební tvorby?
Miluju to. Když děláte hudbu, musíte se udržovat v určitém stadiu zvídavosti a být připraven na nové výzvy a nebát se jich. Vždycky jsem si jen tak pro sebe zpíval, ale nikdy to nevyšlo na žádné desce. A tak, když jsem nahrával zpěv pro skladbu These Words, jsem byl tak nervózní jako nikdy předtím. Když skládáte muziku, tak se vždycky lehce schováte za všechny ty zvuky softwarů a hardwarů, ale svůj hlas za nic neschováte, to jste jen vy a mikrofon. Nevěděl jsem, co si o tom lidé budou myslet, protože zpívám hodně vysoko, takže mě hodně známých ani nepoznává a ptají se mě, jestli jsem to opravdu já… Ale naštěstí se to dočkalo kladného přijetí. A s Breakagem to bylo podobně. Požádal mě, jestli bych se nechtěl podílet na jeho druhé desce Foundation. Což bylo docela vtipný, protože jsem vlastně psal text z ženské perspektivy, protože tu skladbu ve finále zpívá vokalistka Erin. Ještě předtím ale vznikla i verze se mnou coby zpěvákem. Napsal jsem text a k tomu přidal i takového průvodce, kde jsem přidal poznámky, jak si myslím, že by měla tu skladbu zazpívat. A nakonec to fungovalo a pro mě to byl další krok v určitém osobním rozvoji. A všechny tyhle malé věci mi pomáhají si ujasnit to, co chci dělat na své druhé sólové desce. Takže v podstatě si tyhle prvotní pokusy nechávám pro desky jiných lidí, než je použiju na své vlastní.

dBridge | Foto: Exit Records

Pohybujete se na hudební scéně přes patnáct let. Označil byste některý moment své kariéry jako přelomový?
Těžko říct, za tu dobu jsem samozřejmě byl hodněkrát nahoře i dole, ale když to vezmu z pohledu osobních úspěchů, tak to bylo určitě vydání releasu u labelu Metalheadz, nebo když jsem měl skladbu na bratrově desce Space Shift a J-Dilla měl na tom albu taky jeden svůj track. A bude to znít samozřejmě jako klišé, ale být placen za práci, kterou milujete, což je docela vzácný, taky není úplně k zahození.

Jarda Petřík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme