Deska týdne: Arctic Monkeys
Když se sheffieldští Arctic Monkeys v roce 2006 vynořili s albem Whatever People Say I Am, That´s What I´m Not, strhla se kolem nich tropická bouře okamžité popularity. Druhé album pak potvrdilo, že Opičky jsou kapela, kterou je třeba sledovat. Jejich aktuální počin, třetí elpíčko Humbug pak putoval rovnou do rubriky Deska týdne. Oprávněně?
Alex Turner a Jamie Cook se v roce 2001 rozhodli, to jim bylo patnáct let, že si založí kapelu. Poprosili Ježíška, aby jim přinesl elektrické kytary, a tak se také stalo. Ježíšek dobře věděl, že tento dárek bude mít na životní dráhu teenagerů zásadní vliv. Chlapci po čase do party přibrali spolužáky Andyho Nicholsona a Matta Helderse a celý příběh mohl začít. První koncert Arctic Monkeys se konal 13. června 2003 v domácím klubu The Grapes. Od té doby začala kapela rozdávat na svých koncertech promáče, které se spolu s šuškandou o výborné živé atrakci, začaly lavinovitě šířit mezi posluchači. Arctic Monkeys měli navíc štěstí na fanoušky, kteří za mocný nástroj propagace svých mladých miláčků využili tehdy módního čerstvého fenoménu MySpace. Nastartovaná vlna zájmu se pomalu valila ze severu Anglie směrem k všemocnému Londýnu, kde původně nenápadný humbuk dostal podobu zničující tsunami. Tolik malá exkurze do profilu Arctic Monkeys, který pro vás tentokrát připravil Pavel Zelinka.
"Nebudu chodit kolem horké kaše. Humbug je velkým zklamáním. Arctic Monkeys na něm ztratili veškerou jiskru, drzý šarm i schopnost napsat melodii, kterou si budete broukat celé dny. Album nezachrání ani koprodukce Joshe Hommea z Queens of the Stone Age a Jamese Forda z bokovky lídra Opiček The Last Shadow Puppets a nevytrhnou ho ani hostovačky Alison Mosshart nebo právě Hommea. Album, natočené v USA, se potácí kdesi mezi Hommeovým rádoby "pouštním", westernově dramatickým zvukem a orchestrálnější shadow-puppetovskou produkcí. Výsledek je nejen nemastný a neslaný, ale i nezábavný - a hlavně nepřesvědčivý," tvrdí rázně v ukázce z druhé recenze Robert Candra.
Všechny, kteří někdy Arctic Monkeys slyšeli, určitě album Humbug velmi překvapí, od předchozích dvou počinů se totiž výrazně odlišuje. Čím a jak tato novinka zapůsobila na Banána, to se dozvíte v jeho hodnocení.
"Album Humbug vzbuzuje trochu rozpačité pocity. Arctic Monkeys se konečně oprostili od vlezlé, chvílemi snad až prvoplánové hitovosti a jakoby chtěli dokázat, že už nejsou zastydlými adolescenty, pokouší se opustit středoškolské diskotéky a stát se kapelou i pro starší posluchače. Částečně vykročili ze své vyšlapané stezky a výsledkem je deska, která sice nenabízí tolik otravnosti nutící házet těžké předměty po hi-fi věži, ale nevynutí si ani potřebu pustit si ji znovu. Možná by přece jen měli nadále oblažovat rozdováděné pubescenty, v těchto vodách se jim v minulosti rozhodně plachtilo lépe," shrnuje humbuk kolem Humbugu v třetí recenzi Ondřej Píša.
