Deska týdne: Kazety
I když Kazety znějí z našeho éteru už poměrně dlouhou dobu, jejich debutové eponymní album přichází až nyní. Elementární rytmický podklad přehlušují zkreslené kytarové riffy a doplňují je "nekomplikované" klávesové melodie. Mají venku desku a podle nás je to Deska týdne a vy se můžete dozvědět jestli a jak splnila naše očekávání.
Divadelníci a performeři Johana Švarcová a David Doubek byli dříve známí spíše jako hudební solitéři (Ventolin), nebo jako členové multižánrových happeningů, kde hudba byla pouze jednou částí celého konceptu (Audiofenky). Jejich společný projekt Kazety se ale na písničky nedívá skrz prsty a pro neznalé přináší přímočarý pop, který směřuje zase trochu jinam než většina české provenience. Už na začátku tvorby dvojice došlo k seznámení s berlínským producentem a hudebníkem Jayrope. Více vám o historii Kazet prozradí profil připravený Pavlem Zelinkou.
"Kazety mají znít stejně chladně, pompézně a nekompromisně jako ty cvrlikající a dunící nahrávky z osmdesátek, případně jejich napodobenina, kterou přinesl electroclash. Jenomže k tomu je potřeba cosi jako autentické přituplosti a nevědomosti, Kazety mi spíš připadají jako pokus mého kamaráda, umělce z dobré rodiny, mluvit, vypadat a nakonec taky myslet jako řidič tiráku nebo někdo s podobnou manuální profesí. Normálně necítím nic, nemůžu se hnout, neslyším, co říkáš, opakuje se tu v refrénech. Ale trochu hloupě řečeno, to z té hudby musí být samo a bez vysvětlování cítit, že ta zpívající žena necítí nic, že ten chlápek je přimražený na místě, že jeden nevnímá druhého. K desce dvojice tedy Kazety nabízím tři možné závěry." Jaké závěry to jsou? To se dozvíte v první recenzi, kterou pro vás připravil hudební publicista Petr Vizina.
"Kazety si bude pouštět pražská patkařská smetánka co si kupuje obrovské kostěné brýle bez dioptrií jen proto, aby vypadali chytře a indie. A Kazety bude poslouchat i spousta kluků a holek v tričkách z konfekce a v sandálech za tři stovky, protože Kazety mají ten dar, že se v nich dokonale mísí pozérství s bakalářskou upřímností otevřeností a naivitou. To, co předvedli na svém debutu bude určitě pro spoustu lidí až příliš jednolité a vlastně ne tolik hitové, a pokud si nezískají třeba pověst fantastické koncertní kapely nebo nesloží honem ještě něco, může hrozit, že se za nimi zase zavře doba. Protože debut Kazet je dobrý, je slibný a nadějný, svým způsobem výjimečný, ale abych ještě přidal třeba slova jako dechberoucí nebo jako řemen a to bohužel s čistým svědomím zatím nemůžu," říká v ukázce z druhé recenze hudební redaktor Tadeáš Haager.
