Deska týdne: Kill The Dandies!
Pokud by se točila stylová reklama na rockový způsob života, určitě by jejími protagonisty chtěli být Kill The Dandies! Jejich střádání materiálu plného garážového rocku 60. let, výrazného zvuku hammondových varhan, analogových syntezátorů a kousavých kytar končí v těchto dnech vydáním alba I Saw White Fields.
POSLECHNĚTE SI: Rozhovor s Kill The Dandies! z Odpolední session
Zpěvačka a klávesistka La Petite Sonja, zpěvák a kytarista Hank Mancini, bubeník Vráťa Placheta, kytarista Richard Fischer a basák Martin Růžička. Všichni se na scéně pohybují už poměrně dlouho a navzájem se dobře znají. A znáte je i vy. První tři z projektu Moimir Papalescu and the Nihilists, čtvrtého z táborských Take Death a pátého z The Ritchie Success. To jsou Kill the Dandies!, další z českých kapel, které svým zvukem míří i na zahraniční posluchače, jak o tom ostatně svědčí i spolupráce s berlínským vydavatelem Stevem Morellem a řada koncertů v Německu a ve Švýcarsku. Více vám o jejich hudební dráze prozradí profil od Roberta Candry.
Kill The Dandies! po singlu I Want It konečně přichází s dlouhohrajícím albem I Saw White Fields. A počin je to vskutku impozantní, až se zdá, že konečně některá z českých kapel možná dohoní svět. Aspoň tak to vídí hudební publicista Pavel Turek.
"Celé retro snažení Kill The Dandies! ve mě utvrzuje pocit, který jsem z Hanka a Sonji měl už během koncertu Nihilistů. A to, že by si rádi střihli výraznější roličku jako velké rock'n'rollové hvězdy poctivých 70. let. Jejich současné snažení mi dává, alespoň, tak jak desku poslouchám, zapravdu. Hank je konečně tím vysněným křížencem Elvise a Nicka Cavea, La Petite Sonja pak rockovou mrchou. Sice zde chybí prvek hudební progresivnosti, ale to myslím že zemitým rockerům, kteří plynule navazují na přetrženou kariéru původní kapely Hanka, a to Ran těla, vůbec nevadí. Dobrý rockový večírek je totiž nade vše. A hudba z debutového alba Kill The Dandies! ho nezkazí," glosuje analyticky debut skupiny v druhé recenzi Pavel Zelinka.
