Deska týdne: Sufjan Stevens
K Sufjanu Stevensovi máme dluh. Je to dáno tím, že když vydal poslední řádnou dlouhohrající desku, Radio Wave ještě nebylo na světě. Dnes máme možnost sympatickému pětatřicetiletému Američanovi vše splatit, protože jen pár týdnů po nečekaném EP All Delighted People vychází jeho nová deska The Age of Adz. Předchází jí nadšené reakce ze všech stran. Není tedy divu, že jsme si ji na Radiu Wave vybrali za další Desku týdne.
Sufjan se narodil v Detroitu a svoje první hudební krůčky si odbyl na místní umělecké škole Hope College. Debutové album A Sun Came vydal v roce 2000 na labelu Asthmatic Kitty, který založil se svým nevlastním otcem Lowellem Bramsem. Už toto album je ve znamení typických honosných barokních aranží a v indie rocku neobvyklých nástrojů jako bendžo, sitar nebo hoboj, na které hraje sám multiinstrumentalista Sufjan. Následné album Enjoy Your Rabbit je písňový cyklus o postavách z čínského zvěrokruhu, který lze s klidem zařadit do kategorie elektronické hudby. V té době už Sufjan žil v New Yorku a začal práci na albu Michigan, jež mělo být poctou jeho domovskému státu.
Kdo je Sufjan Stevens vám objasní profil od Karla Veselého.
„Sufjan ani na novince nešetří aranžérskou pompou. Mohutné vokální sbory, smyčcové i dechové sekce, spousta elektroniky a pouze ždibec klasického rockového výraziva. To je ve zkratce album roztáhlé do obřímí stopáže hodiny a čtvrt. Megalománie? Ale kdeže. Vždyť i do nebes vychvalované album Illinois mělo o dvě minuty více a nikomu extra porce muziky rodáka z Michiganu nevadila, ba naopak. Silnou stránkou Sufjana Stevense je rukopis: píše písňové příběhy jako několikadílné ruské romány,“ říká v ukázce z první recenze hudební redaktor Pavel Zelinka.
Po velmi spokojené reakci na The Age of Adz teď přichází se svým kritičtějším pohledem na věc redaktor Aleš Stuchlý: „Už od prvních not je jasné, že nám Stevens na cesty přibalil spoustu melodických i harmonických podnětů, i tak ale mnoho částí desky The Age of Adz připomíná spíš nekontrolovatelný skladatelský amok. Mistr Sufjan nás vedle svých klasických trademarků oblažuje i postupy, vytrhanými z manuálu Animal Collective a chvílemi je to čiré potěšení. Problém je v tom, že ačkoli se radost z poslechu dostavuje v pravidelných intervalech, nikdy netrvá dostatečně dlouho; v úhrnu tahle ambiciózní nahrávka působí až duchamorně. Zenovou recenzí na album The Age of Adz by klidně mohl být titul v pořadí druhé skladby - Too Much. Rozdíl mezi Stevensovými vrcholnými opusy a novinkou The Age of Adz tkví v nedostatku soudnosti.“ Poslechněte si celou recenzi!
