Deska týdne: The Black Keys
Z bluesrocku vycházející dvojici The Black Keys vychází jejich šesté dlouhohrající album Brothers znovu po dvouleté pauze. Už od začátku slibuje velké dobrodružství díky angažování producentského všudybyla Danger Mouse. V písních The Black Keys zní opět samozřejmá inspirace hudbou delty Mississippi, stejně jako dědictví tvrdého rocku, punku a popu. Zda se muzikantům z Ohia podařilo na albu Brothers zachovat kvalitativní laťku předchozích alb stále proklatě vysoko, jsme pod mikroskopem zkoumali tento týden.
Blues-pop-rockoví The Black Keys, ačkoli to z jejich alb nemusí tak úplně zřejmé, jsou podobně jako například The White Stripes, k nimž bývají občas připodobňováni, pouhým duem. Kytarista a zpěvák Dan Auerbach a bubeník a producent Patrick Carney se dali dohromady v ohijském Akronu, odkud oba pocházejí, začátkem milénia. V roce 2002 vydali u Alive Records debutové elpíčko The Big Come Up, nahrané na primitivní zařízení v Carneyho sklepě a obsahující několik coververzí bluesmanů jako Muddy Waters, R. L. Burnside nebo Junior Kimbrough, ale například i skladbu She Said, She Said od The Beatles. Tvorbou The Black Keys vás provede profil Roberta Candry.
„Porůznu modulovaný zvuk elektrické kytary, riffy, které už tu sice x-krát byly, ale znějí jako poprvé, občas nějaké zahušťovací klávesy, bicí a vokál - toť vše s čím si Dan Auerbach s Patrickem Craneym vystačí. Brothers je sbírkou patnácti vzdušných písniček, naprosto okleštěných od jakýkoliv postranních manévrů, snaze znít arty nebo hloubavě. V tom je právě jejich největší síla. Sáhodlouze mluvit o nové desce The Black Keys je jako kalení průzračné vody,“ říká v ukázce z první recenze hudební dramaturg Tomáš Turek.
„Bezmála hodinová, chytrá lekce na téma možného prolnutí současného soundu a tuhé blues-rockové tradice někdy překvapí víc (dobře použité cembalo v Too Afraid to Love You), někdy míň (poněkud předvídatelné texty, v nichž se trefné momenty střídají s očekávatelným klišé); každopádně jen málokterá kapela dokáže dekádu své existence uzavřít šestým albem takovéhle kvality. Zkrátka kreativita jde u Black Keys ruku v ruce s konstantní kvalitou. I proto už jejich vousatá, a přitom věčně mladá muzika právem náleží k modernímu americkému hudebnímu kánonu.“ Poslechněte si celou recenzi redaktora Aleše Stuchlého.
