Deska týdne: These New Puritans
První deska byla evidentně testováním sebe sama. S letošní druhým albem Hidden už These New Puritans nesou kůži na trh mnohem odvážněji. Spousta materiálu na CD, které vyšlo také jako elegantní knížka s kompletním notovým zápisem (!!), se nahrávalo v Čechách. První černý kůň letošního roku. Posuďte sami!
"Každé číslo má svůj smysl", opakuje ve skladbě Numerology Jack Barnett a má pravdu. Na anglickou partu These New Puritans sedí nejlépe číslovka tři. Po třech letech zkoušení vydali svoji první desku Beat Pyramid v délce 33 minut. V debutových písničkách se většinou perou tři nástroje. Bicí a basa stojí v popředí, v druhé řadě se o místo na slunci pere elektronika s elektrickou kytarou. Jo, a zapomněl jsem na svérázné vokály Jacka a spol. Ty prozrazují jeden ze tří základních inspiračních zdrojů. Které to jsou? To a mnohem více o historii a směřování These New Puritans vám prozradí profil Pavla Zelinky.
"Halucinogenní Armagedon, absentující jakýkoliv náznak trendů. S trochou nadsázky se dá říct, že s Hidden přišla absolutní originalita, byť se v jejich odtažitém noisovém soundu odražejí odkazy na Massive Attack, ty nejšílenější opusy Bjork, M.I.A. The Horrors, Liars, nebo dokonce náznaky dnes vsudypřítomného dubstepu. Ale tohle všechno je spíš drobná reminiscence, která může být individualní, žádná vykrádačka. Hidden je jako mix gregoriánských, nebo chcete-li klidně husitských chorálů a zlověstně archaické digi-hry, ktará končí tím, že nakonec všichni zemřou. Nebo taky spiritistická seance s grande finale a odletem na jinou planetu, namísto ritualní hromadné sebevraždy. Jakákoliv superlativa tady prostě sedí." Takto entuziasticky popisuje druhou desku britských nihilistů frontman skupiny Sunshine - Karel Buriánek. Poslechněte si jeho recenzi.
"Do dnes jsem se sice nerozhodl, jestli je to koncepční album nebo se tak jen tváří, ale pod tíhou všech těch hroutících se beatů a rifů a vířících bubnů, které vás zatloukají do země, už mi to ani nepřipadá tak podstatné. Co mě zaujalo víc, jsou prvky chorálových skladeb a v lehkém náznaku i vážné hudby. V základu je to sice moderní a těkavá hudba, ale tohle ji hází někam jinam a zvláštním způsobem ji prosvětluje, byť hodně ponurým způsobem. Klasická písničková osnova se neustále pere s jedovatými beaty, všechno se to do sebe bortí a navzájem se proplétá, až z toho nakonec vychází totálně unikátní celek, který mě fascinuje svou zdánlivou nestabilitou," říká o tomto fascinujícím albu náš druhý recenzent, moderátor pořadu Out Of Step, Banán.
