Deska týdne: Zomby
Anonymní dubstepový ostrostřelec Zomby přichystal svoje druhé regulérní album Dedication pro proslavený experimentální label 4AD. Čím nevyzpytatelný umělec, který je nechvalně známý nedodržováním předem nasmlouvaných vystoupení (před dvěma roky to odnesl i domácí průběžný festival Stimul), překvapí tentokrát?
Jsou to už tři roky, co Zomby vydal své debutové album Where Were U In '92?, současnou vzpomínku na dobu, kdy rave kultura byla fascinujícím a silným hudebním proudem. Pro evokování byvších revolučních časů si vzal k ruce tehdejší zásadní hudební nástroje - sampler Akai S2000 a výkřik technické módy roku 1990 - osobní počítač Atari ST. Jednalo se tedy, jak tehdy napsal portál Pitchfork "o dějepisné zobrazení hudební časové osy, revival, který zafungoval, poněvadž byl postaven na myšlenkách, které místo aby umřely, zmutovaly a vrátily se nazpět jako virus obcházející všechny známé vakcíny". Hudba tohoto Angličana ale není jen barvitou vzpomínkou na extatické klubové orgie. Připomíná spíš kvalitní učebnici, která probíraný předmět obohacuje o zbrusu nové kapitoly: raveové syntezátorové motivy, sirény a breakbeatové rytmy Zomby zahušťuje brutálními subbasovými linkami a osmibitovým pípáním.
Zombyho pouze hudební dráhu mapoval Pavel Zelinka.
„První „namlsávku“ z nového alba jsem slyšel loni v září v poslední rozhlasové show Mary Anne Hobbs na BBC Radio 1. Hosty její rozlučkové seance byli Kode9 a Burial - a jim se také do playlistu vloudil Zombyho track Natalia's Song. Byl jsem v pasti - Zomby do své pulsující garážové rapsódie zakomponoval vokální sampl zpěvačky Iriny Dubcové z ruské verze Superstar a z popového bahna vytvořil snad nejchytlavější track, jaký jsem za poslední rok slyšel. Dedication je deska plná malých črt a miniopusů. Spojovacím prvkem všech skladeb jsou tentokrát zejména teskně syntetické melodie, deroucí se do popředí před všechny padající beaty, bleepy, sirény a gunshoty. Je to deska malých velkých skladeb a sladkobolných příběhů, kam si se zavřenýma očima dosadíte své vlastní hrdiny bez tváře. Jeden z těch mých si říká Zomby a možná ho, aniž bych o tom věděl, potkávám každý den v metru. Ale možná taky vůbec neexistuje. A možná je to Mozart.“ Tolik osobní vyznání redaktora Jana Bárty. Poslechněte si celou recenzi!
Druhý hodnotitel, moderátor pořadu WavetroniQ Jarda Petřík, je znatelně střízlivější: „35minutová stopáž a 16 tracků napovídá, že Zomby si s nějakými zaběhnutými standardy opravdu hlavu za maskou neláme. Délku tří minut přesáhnou všeho všudy jenom tři skladby, takže je nasnadě, čeho se člověk na Dedication dočká. Rozpracovaných nápadů o pár taktech, které skončí tak náhle, jak začaly, aniž by se v mezidobí přihodilo něco výrazně interesantního. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že čas při poslechu Dedication uteče hodně rychle. Hranice mezi minimalismem a prostou jednoduchostí je ale na téhle desce setsakra tenoučká, takže se vyplatí nechat se unést skvěle vystavěnou atmosférou a raději moc nešťourat pod povrch věcí. Přesto přese všechno byste Zombyho druhé řadovce měli dát šanci.“
